Bratři Malinové bydlí a hrají spolu

„Pro zkoušení je opravdu výhoda, že se snadno svoláme,“ konstatuje hned úvodem Luboš, když přivolává bratry k našemu povídání. Na kopci za Náchodem, nad vesnicí Bražec, ční velký rodinný dům jako hrad, který postavil děda bratrů. Z nedalekého kravína - dnes je z něho výrobna čehosi - přicházely krávy na pastvu až k jejich cestě. Možná tam začal klukovský vztah nejen ke kovbojským písním, ale i bluegrassu, irským baladám… Za kopcem se vine Metuje. Romantika přímo hmatatelná.

Luboš s přítelkyní obývá v přízemí dvoupokojový byt po dědovi a babičce - u památečních kachlových kamen se mu dobře vzpomíná na dětství, které si tu užil. V patře má své zázemí nejmladší Josef, který tak má pár kroků k mámině kuchyni. A patriot Pavel neváhal a před dvěma lety si na rodinném pozemku - téměř ve stínu domu - dostavěl dům vlastní. Přízemní bungalov ne náhodou se střechou ze stejné krytiny, jakou má po rekonstrukci i rodný dům. Kapela zkouší u něho.

Je tam největší obývací pokoj (dospělé děti přijíždějí jen na návštěvy) a také má nejvíc a nejtěžších nástrojů. Ani u něho nechybějí jako ozdoby stěn kovbojské atributy a portréty indiánských náčelníků (ty namaloval Luboš).

Dva bratři spolu chodili na Vojenskou konzervatoř. Když byl Luboš ve třeťáku, Pavel nastoupil do prvního ročníku. (Ale ještě předtím, na začátku základky, se po rozvodu rodičů odstěhovali s mámou do Náchoda.) Jejich cesty se nerozešly, ani když banjista (i klarinetista) Luboš zasvětil většinu svého profesionálního hraní spolupráci s Robertem Křesťanem a Druhou trávou.

„Navštěvujeme se v pantoflích, v zimě gumových,“ usmívá se čtyřicetiletý Josef, který od sedmnácti žil v Praze, kde navštěvoval Ježkovu konzervatoř a prodával v hudebninách. „Celou dobu mě to ale táhlo sem a už bych se nikam nestěhoval.“

Luboš bez zaváhání přitakává: „Já jsem byl celý život náchodský patriot, i když jsem žil čtyřicet let jinde. Minimálně dvakrát do roka jsem se vracel, a když jsem viděl u mostu nápis Vítáme vás v Náchodě, tak se mi vždycky rozbušilo srdce.“

Práce a rodina zavála do Prahy, ale i do Písku, také Pavla. „Já byl pryč osmatřicet let, a nakonec jsem také patriot. V Praze jsem zůstával kvůli nahrávacím studiím, do kterých jsem byl často přizváván. Když jsem byl mladý a začali jsme jezdit s muzikou do Ameriky, tak se mi tam natolik líbilo, hlavně na jihu v Texasu a Novém Mexiku, že bych si dovedl představit tam i žít. Cítil jsem se tam dobře. S přibývajícím věkem jsem si uvědomoval, že jsem doma tady,“ dodává Pavel, kterému bude letos šedesát.

„Ale přiženil jsem se do Písku, měl tam rodinu, dům a živnost. Poté, co se rodina rozpadla a já zůstal v baráku sám, uvědomil jsem si, že ho nepotřebuji. Vše jsem prodal a doslova poslechl hlas srdce a vrátil se domů. Až následně jsem začal chápat, jak úžasné a příjemné je mít vazby na lidi z dětství.“

Děda Malina byl zedník a hrával pro radost na housle. „S tím musel skončit, když tu kopal a odstřeloval studnu, protože přišel o dva prsty,“ vzpomíná Luboš na další rodinné příběhy.

„Vždycky se tu chovala nějaká zvířata. Dneska nám zůstaly slepice a kočka. Z kůlny, kde je i dílna, jsem si udělal ateliér s lisem na grafické listy.“ Před deseti lety v sobě Luboš objevil - jak říká, opravdu z vnitřní potřeby - další talent.

„Rozjel jsem se do Ústí - s rodinou jsme žili v roubené chalupě za Litoměřicemi - do výtvarných potřeb a rovnou nakoupil destičky, jehly, barvy, papíry a začal zkoušet první obrázky. Mám své vzory a inspirují mě venkovské motivy, které se mi líbí pořád. Měli jsme i tam zvířata, inspirace mi nechyběla. Stačilo podívat se z okna. Výtvarné řemeslo jsem se učil léta a rád se mu věnuji ve volném čase i tady.“

Dneska své grafiky s úspěchem vystavuje a Lubošovy ilustrace kapela použila také na svém výročním, před měsícem vydaném, dvojalbu se zpěvníkem (Malina Brothers - Deset let na scéně) a záznamem loňského koncertu v Brně. Desetiletí oslavili na konci února koncertem s hosty v pražské Hybernii.

Dům postavený dědou a s výhledem do všech světových stran má natolik autentické kouzlo, že by byl hřích posouvat ho někam směrem k módním trendům. Poskytuje zázemí i pohodlí všem, kdo v něm kdy bydleli a bydlet budou.