Můj první Goodwood: Ten pravý sraz milovníků vůně spáleného benzínu

Jdete si tak mezi stany, a najednou davem projíždí formule. A hned vedle ní závodní Mercedes CLK GTR. Za rohem stojí upravená Mazda RX-7, jejíž zvuk je tak hlasitý, že potřebujete špunty do uší, i když hlasitá auta milujete. Ráj na zemi? Tak trochu – Festival rychlosti v Goodwoodu.

Tuto slavnost pořádá Charles Gordon-Lennox, XI. velkovévoda z Richmondu, na své „zahradě” – v 4900hektarovém rozlehlém panství u Goodwoodského domu, jehož historie sahá do počátku 17. století. První ročník proběhl před 25 lety, v roce 1993. [celá zpráva]

Během pětadvaceti let se z Festivalu rychlosti stala ohromná událost, která láká nejen fanoušky aut, ale i automobilky, aby tam ve světových premiérách předvedly své nejnovější modely anebo pustily na závodní trať maskované prototypy.

Ano, na závodní trať – ústředním motivem festivalu je závod do vrchu, konaný na 1,86 km dlouhé trati. Ukazují se v něm veteráni, světové unikáty, závoďáky i zcela sériová sportovní auta. A ti nejrychlejší „kopec“ zajíždějí hluboko pod padesát vteřin, jako například letos Volkswagen I.D. R. [celá zpráva]

Tušil jsem, že to bude velkolepé, ale co přesně čekat, jsem nevěděl. Zkazky od kolegů, kteří v Goodwoodu už byli, hovořily o autech, která nikde jinde na světě neuvidím. Měly pravdu. Vozy jako Pagani Huayra, McLaren Senna, Porsche 918 Spyder či LaFerrari Aperta člověk občas potká, pokud tomu jde aspoň trochu naproti – třeba návštěvou Monaka.

Jenže tady jsou kromě těchto skvostů hlavně historická, někdy i víc než sto let stará závodní auta, která člověka fascinují nejvíce.

A nejen ona, ale také to, co se děje těsně kolem nich. Není výjimkou potkat bělovlasého dědečka v bílé kombinéze připomínající oděv závodníků v dobách dávno minulých, kterak před svou jízdou do vrchu seřizuje techniku starší, než je on sám. Techniku, ze které na vás při otevření kapoty vykoukne naleštěné mosazné potrubí; něco, co dnes stěží uvidíte u zakázkově vyráběných aut za desítky miliónů, natož v jakékoli sériové produkci.

Popojděte o pár desítek metrů dál a místo historie motorsportu vás uvítá jeho budoucnost – elektrické závodní placky, které místo člověka vede po trati počítač. Co je zajímavější, nechám na vás.

Pokud vás nepřesvědčí ani jedno, stačí se během těch desítek metrů zastavit a rozhlédnout. Líbí se vám Jaguar D-Type či E-Type Lightweight? Druhá ulička vlevo. Zajímá vás Ferrari 250 GTO? To stojí jen o pár míst vedle.

Není nouze o jakkoli staré monoposty od Alfy Romeo 8C až po jedny z nejnovějších formulí 1. Legendární Porsche 917K stojí jen kousek vedle neméně slavné 935/78 „Moby Dick”. Na druhé straně stejného stanu zase odpočívá 911 GT1.

Nevím, co dřív sledovat, kam se dřív vydat, a během prvního dopoledne jsem spotřeboval plně nabitou baterii fotoaparátu. Snímků jsou stovky, a to fotím jen ta auta, která mi přijdou něčím zajímavá.

Tohle všechno je však spíš pozadím pro hlavní událost festivalu – již zmíněný závod do vrchu. Účastní se ho snad všechny stroje, které potkávám v paddocku; samozřejmě postupně, po blocích podle jednotlivých tříd, kterých je několik desítek.

Ferrari FXX K Evo tak nejede vedle formule 1 z 50. let, nýbrž mezi „svými”, tedy moderními hypersporty. Historické stroje zase jezdí pospolu. Rychlost jedněch a druhých je samozřejmě nesrovnatelná.

Velmi podobně nesrovnatelná je také bezpečnost. Dnešní závodní auta, a ta silniční koneckonců také, jsou stavěna tak, aby posádku při nehodě za každých okolností co nejlépe ochránila. Před sto lety byl bezpečnostním prvkem volant, pomocí kterého se měl řidič udržet na silnici. Toť vše.

Po trati jezdí obrovská řada různých strojů – motorky, formule staré i nové, „placky” z okruhových i vytrvalostních závodů, sem tam auto pro rallye a každou chvíli zbrusu nový supersport, který sem automobilka přijela ukázat světu. Mimo mnoha dalšího.

Ne všechna vozidla ale závodí. Motorky a formule na čas nejezdí z důvodu bezpečnosti; vážných nehod naštěstí za čtvrtstoletí konání festivalu byla jen hrstka. Mimochodem, ani letos nehody nechybí, ale nedošlo u nich ke zranění lidí. [celá zpráva]

Jedním ze zlatých hřebů měla být jízda Porsche 919 Hybrid Evo, které mohlo pomýšlet na absolutní rekord trati. Nedávno získalo rekord na okruhu Spa-Francorchamps, kde bylo rychlejší než moderní formule 1, a pak zesměšnilo rekord Severní smyčky Nürburgringu. [celá zpráva]

Automobilka Porsche však od pokusu ustoupila a soustředila se na oslavy svého 70. výročí. U té příležitosti jednak vztyčila skulpturu před sídlem velkovévody a jednak, a to hlavně, posadila pár novinářů do svých ikonických aut.

Jedním z nich bylo i Porsche Carrera GT a los padl na mě. Zprvu jsem nevěřil, že by se na mě mohlo usmát takové štěstí, ale když jsem dostal klíčky, bylo jasno – budu řídit auto svých snů. Zážitek to byl naprosto úchvatný. [celá zpráva]

Dvoudenní expedici na Festival rychlosti Porsche završilo grilováním v sobotu večer, když už všichni návštěvníci a většina majitelů aut odjela do svých domovů či hotelů. Hektický sraz, závod a autosalon v jednom rázem zpomalil, uklidnil se, ztichl.

Dříve řvoucí auta odpočívají, některá pod plachtou, jiná bez ní, čekají na zítřek, kdy budou mít opět možnost pořádně se projet na trati. Jsem si jistý, že se na to těší.

Mám rád tyhle momenty klidu na podobných akcích, kdy si můžu auta prohlédnout bez obav, že někomu vstoupím do záběru, a udělat pár fotek bez rizika, že někdo vstoupí do záběru mně. A kdy se můžu na všechno podívat bez obav, že mi něco jiného uteče.

V tu chvíli jsem si uvědomil, čím Goodwood skutečně je – srazem nadšenců do motorismu, fanoušků rychlých kol, milovníků vůně spáleného benzínu. Není přehlídkou peněz ani reklamou na cokoli, je to sraz aut. Nejlepší sraz aut na světě.