Hlavní obsah

Thajská Železnice smrti přitahuje turisty jako magnet - hlavně svou černou historií

Železnice smrti patří k nejnavštěvovanějším turistickým cílům v Thajsku. Její krvavá historie přitahuje turisty jako magnet. Každý se chce projet vlakem po kolejích, které tu váleční zajatci pokládali holýma rukama, podívat se na černý ocelový most přes řeku Kwai proslavený knihou a stejnojmenným filmem. Jeho historie byla ale úplně jiná, než jak ji popisuje knížka.

Foto: Michael Janich

Takto dnes vypadá slavný "románový" most

Článek

Thajská Železnice smrti, jejíž je most součástí vznikla v rekordním čase za druhé světové války a vyžádala si více než 100 tisíc obětí. Za jejím poznáním se dnes nejčastěji vyráží z městečka Kanchanaburi, které leží ve stejnojmenné provincii.

Turistů sem každý den dorazí několik tisíc. Každý chce totiž vidět místo, kde se odehrává jeden z nejslavnějších válečných románů.

Pravda, nebo fikce?
Román Pierra Boulleho Most přes řeku Kwai vyšel poprvé v roce 1952. O pět let později vznikl na jeho motivy stejnojmenný film. Ten se nicméně netočil v Thajsku, ale na Srí Lance. To ani trochu nevadilo akademikům, kteří mu následně přiřkli sedm Oscarů. Jak román, tak film mají fiktivní zápletku, právě ta ale celou oblast proslavila.
Foto: Trevor Rickard

Při stavbě 415 kilometrů dlouhé trasy zemřelo několik desítek tisíc lidí. Nezapomíná se na ně, je tu několik památníků.

Železnice postavená na tisících obětech

O železnici, která by spojila Thajsko a Barmu, se poprvé mluvilo už na konci 19. století. Celá stavba ale byla velmi nákladná, jak finančně, tak technicky, a proto se od ní upustilo. Celý plán pak ožil na konci 30. let. Japonci potřebovali zásobovací tepnu, po které by vozili vojáky a zásoby do Barmy, zároveň tu byly i plány na ovládnutí části území dnešní Indie.

Železnice končila v barmském městě Rangún, ve kterém stojí vzácná Zlatá pagoda: Zlato a diamanty. Pagoda Shwedagon je jednou z nejdražších staveb planety

Stavba začala v červenci 1942 a stavět se začalo z obou stran. Japonci nejprve na práce na stavbě najali místní obyvatele, které sužoval hladomor a kteří se upsali za dolar a zhruba půl kila rýže denně. Netušili, že je čekají nelidské podmínky, že se platu mnohdy nedočkají a že každý čtvrtý z nich na stavbě zemře.

Foto: ESO travel

Část trasy byla obnovena v roce 1957, ve stejném roce měl premiéru i film Most přes řeku Kwai.

Postavena v rekordním čase

V průběhu stavby se k nim pak přidali váleční zajatci. Japonci si pochvalovali, že jsou kvalifikovanější a díky předchozímu vojenskému drilu i disciplinovanější. Počet obětí, které si stavba trvající šestnáct měsíců vybrala, dodnes neznáme přesně. Japonci se s jejich počítáním nenamáhali.

Co dalšího v Thajsku?

Neblaze proslulé je období od července do října 1943. Stavba nabrala zpoždění. Dozorci byli pod ohromným tlakem ze strany vedení v Tokiu, a proto krutější než kdy předtím. Dělníci byli vyhladovělí, sužovaly je tropické nemoci, i přesto ale museli pracovat i 72 hodin v kuse. Počet obětí byl děsivý. V některých místech prý dělníci museli pracovat jen holýma rukama. 415 kilometrů dlouhý úsek ale vznikl včas.

Vzpomínky zůstávají

Dnes tuto smutnou etapu připomínají právě dva hřbitovy ve městě a několik památníků, u kterých jsou dodnes denně čerstvé květiny. A samozřejmě tisíce a tisíce turistů…

Foto: yeowatzup

Pokud si chcete uklidnit pocuchané nervy, pak se vydejte dál do nitra Thajska, do některého z národních parků. Na snímku je například Erawan.

Všichni bez výjimky vyrážejí i k „románovému“ mostu za městem. Někteří pěšky, jiní tuk tukem, místním dopravním prostředkem, většina z nich ale s trochu stísněnými pocity. I přesto, že současný most nemá s tím románovým téměř nic společného. Působivý ale je, o tom žádná. Jen těch turistů by mohlo být méně.

Podobně krvavá byla i stavba Panamského průlivu. Podívejte se na článek Fascinující Panamský průplav: Poznejte jednu z nejkrvavějších staveb historie

Přejít se dá pěšky, využít se ale dají i místní turistické vláčky, které ho v pravidelných intervalech přejíždějí a průvodce během jízdy vypráví o pohnuté historii mostu i celé trasy. Samotný most byl dokončený v roce 1943, poslední vlaky přes něj přejely v létě roku 1945. Pak byl téměř zničený při bombardování na konci války. Mimochodem – stával vedle něj ještě most dřevěný, ten ale padl a po válce ho nikdo, na rozdíl od železobetonového souseda, neobnovil.

Inzertní sdělení: Vydejte se do Thajska

Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky zájezdů do Thajska:

Prozkoumejte 3 unikátní země - Thajsko, Laos a Kambodžu! 14 dní na cestě po nejkrásnějších místech Zlatého poloostrova. Poznejte zdejší fascinující historii!

Vydejte se na konci února do Thajska za teplem a sluncem. Letíme na 14 dní a za velm příjemnou last minute cenu! Podívejte se na podrobnosti.

Podívejte se na místa, kde se psala (nejen) Thajská historie! Starobylé chrámy, opuštěná města, ale i život v Bangkoku a na závěr relax v některém z letovisek, které si vyberete!

Čtěte dále: 

Přečtěte si také o Spojených arabských emirátech, o nejromantičtějších místech planety a o pevnosti v oblacích. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky

Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán

Anketa

Do Thajska byste jeli...
... čistě za poznáním historických památek
4,7 %
... za krásnou přírodou
8,7 %
... kvůli potápění
3,3 %
... na klasickou pobytovou dovolenou
7,7 %
... na kombinaci poznávací a pobytové dovolené
75,6 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 1502 čtenářů.

Národní park Erawan

Do parku Erawan je to z města Kanchanaburi jen pár desítek kilometrů. A překonat je určitě stojí za to. Park vznikl v roce 1975 a proslavily ho hlavně jeho vodopády a četná jezírka. V některých z nich si můžete dokonce nechat provést pedikúru od drobných rybiček.

Mimo to můžete navštívit místní krápníkové jeskyně, nebo doufat v zahlédnutí slona, nebo tygra. Mnohem pravděpodobnější ale je, že potkáte létající veverky.

Více informací najdete v článcích:

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám