Článek
Pro nás, jako pro Středoevropany, mají třeba tetování, nebo piercing mnohdy jen estetický rozměr, v maorské kultuře byl dříve ale člověk bez tetování naprostou nulou. Kult sebezkrášlování je starý jako lidstvo samo. A v mnoha kulturách má mnohem hlubší než jen estetický význam.
A ano, zvyklosti některých kultur nám mohou přijít děsivé a šílené. Pojďme se tedy podívat na žirafí ženy, děsivé Maory, čínské „liliové květy“ nebo na kmen Surma, kde se velikost věna nevěsty odvozuje od velikosti destičky, kterou má pod spodním rtem.
Žirafí ženy na severu Thajska
Na hranicích Thajska a Barmy, v oblasti takzvaného Zlatého trojúhelníku, žijí v několika vesnicích kmene Padaung takzvané „žirafí“ ženy. Přívlastek pochopíte ve chvíli, kdy je poprvé spatříte. Neuvěřitelně dlouhý krk ovinutý mosaznými kroužky – to je jejich poznávací znamení a de facto mnohdy i jediný způsob obživy – za vstup do vesnic a za pohled a fotografii s těmito ženami se totiž platí, a rozhodně ne málo.
Žirafí ženy žijí na severu Thajska, v oblasti Zlatého trojúhelníku.
První kroužek dívka dostane zhruba v pěti letech. A pak každý rok minimálně jeden nebo dva další, a tak žena po dosažení dospělosti nosí na krku i dvě desítky kruhů o hmotnosti několika kilogramů. Ty stlačí hrudní koš, klíční kosti, a krk se tak opticky prodlouží až na dvojnásobnou délku.
Ptáte se proč t všechno? To nevíme. Jedna z verzí o původu hovoří o ochraně před šelmami, které tu v horách žijí, jiná tvrdí, že kroužky byly původně zlaté, a ženy tak chránily vlastním tělem rodinné jmění. Kruhy ale mohly být i ochranou před odvlečením do otroctví – i o tom mluví jedna z možných teorií. Dnes má mnoho malých dívek kroužky ale jen kvůli turistům… a jejich peněženkám.
Krk vypadá opticky delší, ve skutečnosti má ale běžnou délku.
Liliové květy aneb lámaní nohou v Číně
Mnohaletými bandážemi zdegenerované, zlámané a zakrnělé nohy čínských dívek a žen byly dlouhá staletí sexuálním symbolem i znakem vysokého společenského postavení. Dívka, která měla normální „velké“ nohy, neměla šanci se dobře provdat, ideálem krásy byla totiž velikost nohou okolo sedmi centimetrů – a takovým „nohám“ se pak říkalo liliové květy.
Zvláštnosti, kuriozity, zajímavosti...
- (Ne)známé ikony USA: Ranč Southfork je seriálová legenda a Bílý dům má pivovar
- Nejdivnější muzea světa: Užijte si den mezi parazity nebo v muzeu penisů
- V Dubaji staví Tádž Mahal, čtyřikrát větší než originál. Bude v něm luxusní hotel
- Obří ruská kola: Největší je v Singapuru, v Melbourne málem spadlo. Podívejte se
S celým procesem se začínalo už u pětiletých holčiček, jimž se nohy pevně zavinuly do bandáží a umístily do miniaturních bot. Po čase – který byl samozřejmě vyplněný dalším utahováním látky a zmenšováním bot – se děvčátkům zlomily všechny prsty a zbortila klenba nohy. Celý proces byl doprovázený nesnesitelnými bolestmi, odumíráním nedokrvených částí, uhníváním a často končil amputací, nebo dokonce smrtí dítěte.
Skarifikace, neboli dekorativní jizvení se uplatňuje v mnoha afrických kulturách.
Normální chůze nebyla možná, nicméně muži po těchto ženách šíleli – podle jedné z legend totiž byly ženy s malými chodidly bohyněmi sexu. Už na konci 19. století se proti bandážování objevily první hlasy a v roce 1911 byla tato činnost oficiálně zakázaná. Nicméně na čínském venkově se prý prováděla až do poloviny 20. století.
Jak velká destička, tak velké věno
Na rozdíl od předchozího případu platí pro kmen Surmů v Etiopii naprosto opačná úměra – čím větší, tím lepší. Zdejší ženy si do úst, pod spodní ret, vkládají dřevěné kotoučky – nejprve jen drobné, pak větší a větší. Až do velikosti svého věna. Dívky s velkými destičkami, kvůli kterým přišly třeba i o všechny spodní zuby, jsou tu tedy paradoxně velmi žádané. Tento způsob zdobení se uplatňuje i u sousedního kmene Mursi.
Surmové své tělo zdobí i barvami.
Kmen Surmů si mimo to zdobí těla ještě dekorativním jizvením – a zatímco u žen jde spíše jen o estetické hledisko, u mužů mají tyto vpichy mnohem hlubší význam. Muž kmene Surma tak má třeba na pravé ruce tolik vpichů, kolik zabil nepřátel, a vpichy na levé ruce pak znázorňují, kolik má manželek.
Přečtěte si o Etiopii více: V Etiopii vás ohromí opičí království, skalní chrámy i tajemné domorodé kmeny
Ač v roce 2011 etiopská vláda dekorativní jizvení, vkládání destiček do úst i tradiční zápasy Donga zakázala, Surmové vše provádějí dál. A nutno podotknout, že za značného zájmu všech turistů, kteří do jejich vesniček v odlehlém povodí řeky Omo zavítají.
Tetování Maorů jako důkaz odvahy
Vytvoření tradičního maorského obličejového tetování byla velmi bolestivá záležitost. Nevznikalo totiž za pomoci jehly, ale tvůrce používal kostěný nůž, nebo sekáček, kterým v pokožce vytvořil otvor a do něj vpravil barvivo. Dnes už je technika „tvorby“ jemnější, ale dodnes je možné potkat na Novém Zélandu Maory, kteří mají obličeje zdobené tradičním způsobem.
Maorské tetování mělo odstrašit protivníky a jeho tvorba byla extrémně bolestivá.
Tetování nazývané „moko“ mělo v nepřátelích vzbuzovat respekt a strach. Maorští muži měli obličej tetovaný celý, u žen se tetování omezilo na oblast rtů a brady. Tetování vyjadřovalo postavení ve společnosti,určité motivy byly vyhrazené pouze válečníkům.
Podle jedné z legend se tetování k Maorům dostalo z podsvětí – a odpovídala by tomu i bolestivost. Tetování tak bylo důkazem odvahy a první tetování mnohdy i důkazem konce dětství. S tvorbou tetování se také pojil půst – ten měl ale spíš prozaičtější důvod. Tvář byla po zákroku tak nateklá, že člověk stejně nemohl pozřít ani sousto.
Další zajímavosti o Novém Zélandu si přečtěte v článcích:
Inzertní sdělení: To nejlepší z nabídky zájezdů!
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky poznávacích zájezdů:
Žirafí ženy můžete spatřit na vlastní oči, pokud se vydáte na poznávací zájezd do severního Thajska. Prozkoumáte Zlatý trojúhelník, poznáte národní parky i historická místa, kde se psala historie.
Během čtrnácti dnů poznáte to nejlepší z Jižního i Severního ostrova. Národní parky Rotorua, Tongariro, Fox Glaciers… i unikátní maorskou kulturu proslavenou ve světe tancem Haka.
Vítejte v hrdé zemi, která nebyla nikdy kolonizována, v zemi světoznámých křesťanských památek i divokých kmenů žijících stejným způsobem tisíce let. 12 dní v kolébce lidstva.
Čtěte dále:
Přečtěte si také o Isla Margarita, o nejdivnějších muzeích planety nebo o emirátu Sharjah. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky
Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán
Anketa
Skarifikace – dekorativní jizvení
Praktikovali ji už kdysi Hunové, kteří si vzájemně jizvili obličej. A skarifikace se v některých kulturách drží dodnes. Zjizvení probíhá buď vypalováním, nebo vyřezáváním a má mnoho důvodů, které se liší etnikum od etnika, kmen od kmene.
Skarifikace může být součástí iniciačního rituálu, může být snahou o zastrašení nepřítele, může mít náboženskou povahu, může jít ale i jen o ryze estetickou záležitost.
Se skarifikací se dodnes můžeme setkat u některých australských domorodých kmenů, u novozélandských Maorů, u kmenů na ostrově Nová Guinea, u Inuitů a u některých afrických etnik – například v oblasti Etiopie.
I Evropa má své zvláštnosti
Miniaturní nohy, destičky v ústech – že by se něco podobného v Evropě neuchytilo? Pak vzpomeňte na korzety, část oděvu, která dokázala pas stáhnout až na neuvěřitelných 35 centimetrů. Ženy si v něm ale nemohly sednout, nemohly dýchat a přehnané stažení občas způsobilo i nevratné poškození orgánů. V Rusku si ženy v 17. století zase barvily oční bělmo. Opravdu byla vždycky Evropa tím nejvyspělejším kontinentem?
