Rekonstrukce bytu umožnila otevření prostoru, dodala mu jasný řád

Architekt Radek Sládeček, který se ujal rekonstrukce, ocenil ještě další výhodu bytu – tvary místností napovídaly, že funkcionalistický dům byl postaven ve skeletovém konstrukčním systému. A provedené sondy tuto domněnku potvrdily.

Konstrukční řešení železobetonových sloupů a průvlaků umožňuje vybourání příček bez ohrožení statiky, byly tedy možné i změny dispozice a otevření prostorů.

Dvě sousední největší místnosti se propojily do velkorysého obytného prostoru s jídelnou a kuchyní, jeho plocha se mohla ještě rozšířit odsunutím sousední koupelny.

V místě kuchyně je prostor navíc nově přisvětlen malým (původně koupelnovým) oknem nad pracovní deskou, vstupní dveře koupelny se zase využily pro průhled a optické propojení předsíně s kuchyní.

Výrazným výtvarným počinem se stalo odhalení železobetonové konstrukce v její hrubé podobě; zdůraznění samotné podstaty stavby v kombinaci s dochovanými interiérovými prvky můžeme chápat jako poctu funkcionalistické architektuře.

Doplnění interiéru současným vybavením je pak přirozenou návazností na styl, jehož mnohé zásady jsou nadčasové.

Ostatně některé nábytkové kusy z 30. let se dodnes vyrábějí ve svém původním vzhledu a neztratily moderní charakter.

Jednoduché tvary bez dekorací, funkčnost, jasný řád a střídmá barevnost byly příznačné pro období funkcionalismu a jsou i v současnosti znakem kultivovaných, promyšlených interiérů.

Dubová podlaha přitom bytu dává „teplý“ základ, přívětivý už na pohled. Plynule bez prahů prochází všemi obytnými místnostmi včetně haly a opticky tak celý byt sjednocuje.

Na podlahy navazují – jako by se od ní odrazily a usadily o kousek výš – pevné vodorovné plochy z dubových desek nebo spárovky: lavice v jídelně a předsíni, jídelní stůl, horní desky nízkých skříněk. Dubově „teplá“ je i manželská postel a obklad stěny za ní.

Povrchy svislých ploch nábytku jsou naopak v bílém laminu, korespondují s bílými stěnami místností. Vizuálně tak v prostoru nepřekážejí, neuzavírají ho, umocňují dojem lehkosti, vzdušnosti a bohatého prosvětlení.

Kuchyňskou sestavu tvoří dvě protilehlá ramena. Na vysoké skříně při zadní stěně navazuje lavice u jídelního stolu, proti které stojí tři bílé židle.

Druhé – nízké – rameno sestavy je zakončeno vykonzolovanou pracovní deskou, k níž se případně mohou postavit stoličky na práci vsedě nebo rychlé stolování.

Zatímco pracovní plocha je čistě bílá jako celá sestava a umožňuje snadnou údržbu, dubový jídelní stůl je příjemný na dotek rukou, pro důstojné stolování rodiny mnohem vhodnější. Jeho význam zvýrazňují tři závěsné lampy.

Osvětlení relaxační zóny pokoje s pohodlnou pohovkou je naopak nenápadné, intimnější.

Sezení má výhled nejenom na televizor, ale také na celý obytný prostor a velkými okny i na protější domy ulice.

Barevná kombinace bílé a dubu se objevuje také v hale a koupelně. Mezi bílými stěnami haly téměř zanikají bílé dveře, vysoké zrcadlo nad lavicí s botníkem prostor opticky zvětšuje a odráží denní světlo přicházející prosklenými dveřmi obývacího pokoje.

V koupelně na dubové horní desce skříňky stojí umyvadlo, stěny kolem velkého zrcadla jsou obloženy bílými keramickými pásky s červeným spárováním. Stejný motiv obkladu se použil také kolem kuchyňské sestavy.

Návrh díky citlivému přístupu architekta nenarušil identitu bytu a jeho prvorepublikový charakter, přitom získal vlastní osobitost. Interiér je dotažen do každého detailu, poskytuje moderní, pohodlné a velmi hodnotné bydlení.