Kouzelně ukrytá chaloupka Oldřicha Navrátila

Oldřich Navrátil v Divadle Na Fidlovačce odehrál před pár týdny premiéru komedie Testosteron. Vlastně těžko říci, kdo má v této pánské jízdě hlavní roli.

„Tak náročný text jsem se už dávno neučil, a že mám něco odehráno! Skáčeme si tam do řeči a jsou tam i dlouhé monology, tady to asi zase všechno zapomenu.“

Ale jinak je na přejíždění mezi Prahou a téměř samotou u potoka zvyklý. Má to tu moc rád. Vlastně celý život.

„Já sem jezdím už od kojeneckého věku. Tatínek zde s kamarády postavil v roce 1937 první, opravdu trampskou chatu Zlatá hvězda. Pak v roce 1948 postavili hned vedle další, Údolí skřeků. Já jsem tu byl poprvé v březnu 1953. A jak se jejich parta rozrůstala o ženy a děti, začali někteří stavět chaty tady v údolí. Náš táta byl jedním z nich.

Na „starou chatu“ o rozměrech 3 x 5 m jsme jezdili celá léta. Dokonce pak i sestra se dvěma dětmi a já s rodinou. No, a když můj kamarád Zdeněk přišel s tím, že bychom mohli koupit pozemek starého mlýna, šel jsem do toho. A dopadlo to. V roce 1993 jsem dostavěl svou chatu, kde s vámi piji kávu,“ vzpomíná rodák z Třebíče.

Herectví Oldřich Navrátil studoval v Brně, kde také odehrál své první sezony. Pak přijal angažmá v hlavním městě.

„Prahu mám rád, žiji v ní už desítky let. Mám tam celou rodinu, přátele, zázemí rodinné i pracovní. Prostě – v Praze je blaze. Ale upřímně, srdce patří Třebíči.“

Postavu Emila Nádeníčka z filmových Básníků našemu hostiteli samozřejmě už nikdo neodpáře, ale poslední dobou je herec pravidelně vídán v televizi. Otázka byla jasná: Co vás jako první napadlo, když jste dostal nabídku moderovat pořad pro kutily?

„Pane redaktore, pořad Receptář prima nápadů není jenom pro kutily,“ upřesňuje hned s úsměvem. „A co mě napadlo? Kutil = moje žena. Zahrada = moje hobby a relax. Na zahradě jsem, jak jen to jde.“

Na letošní sezonu dokonce na nedalekém záhumenku připravil nové políčko na výsadbu brambor! A jestli oblíbený moderátor použil nějakou „televizní – diváckou“ zkušenost při svém chalupaření a kutění? Nová stavba na pozemku mlýna si jistě také vyžádala své.

„Samozřejmě tady proběhly stavební úpravy. A jaké! Koupili jsme se Zdeňkem vlastně tzv. zbor. Takže vše se bouralo, kultivovalo a stavělo znovu. Jsem rád, že se mi podařilo alespoň zčásti zachovat zeď staré mlýnice, pár velkých klokočáků (v tomto kraji typické kameny s modrým zbarvením, které umějí loupat jen staří kameníci), a z malých mi děda Svoboda položil podlahu v předsíni.

V době, kdy se tu stavělo, jsem Receptář jen sledoval, to ho moderoval ještě pan Podlaha. Jednou byl dokonce tady, sázeli jsme na kameru česnek. Teď, když se mezi kutily a zahrádkáři pohybuji, rád využiji každý dobrý nápad.“

K dovednostem našeho hostitele patří i vaření. Ne že by paní Navrátilová nevařila, ale v době naší návštěvy se věnovala hlavně šití roušek, ty pak manžel odvážel na poštu a poslal je k další distribuci příbuzným.

V útulné kuchyni tu mají vše potřebné. „Vařím rád, hodně a dobře (to samozřejmě říkají strávníci). Je to pro mne forma odpočinku. Takže když prohlásím, chci si zavařit, všichni zmizí z kuchyně a začíná můj koncert.“

Ptát se, na co se Oldřich Navrátil nejvíce těší při opouštění Prahy a návratech do celoročně obyvatelného domku, je tedy na závěr naší návštěvy vlastně zbytečné. Tak snad jen – preferujete zde jaro, léto…?

„Každé roční období. Každé počasí, každou minutu tu mám rád. Chatu máme uzpůsobenou k celoročnímu užívání, trávíme tu každou volnou chvíli, kdykoli to jde. V zimě se stává, že kromě ptáků v krmítkách nevidíme celé dny ani živáčka. Jen občas pány od policie, kteří zdejší chaty střeží (za to dík). V ostatním čase je tu spousta kamarádů a práce na zahrádce, takže kromě kochání se přírodou i odpočíváme prací.“