Článek
Z hlavního města je sem dobrá i hezká cesta. A jako mnozí i devětatřicetiletý David zjišťuje, že je zde stále raději a v delších časových úsecích.
Část stavení si s rodinou zařídili k bydlení, nejen víkendovému. Bývalá třída v prvním patře už nyní slouží jako sálek pro kulturní pořady a v přízemí právě dokončuje koupelnu.
Běh na dlouhou trať
„Za tři roky jsme tady udělali hodně práce, ale už cítím únavu. Finanční i fyzickou,” dodává s lehkým úsměvem, ale elán a radost ze svého rozhodnutí neskrývá. Stal se z něho opravdový nadšenec, školník i kulturní referent! Jeho oblíbeným sportem bylo běhání dlouhých tratí. A neváhá si občas jen tak vyběhnout na Ještěd.
„Ale poslední dobou jsem přibral deset kilo. Mít formu ze sportu je lepší než házením lopatou. Ale také to jde.“
Liberec je na druhé straně Ještědu a obec Křižany je tak opravdu rámována zelení. O velké zahradě za domem nemluvě.
Také kuchyň ctí svým vybavením kouzlo místa.
Jako na každé chalupě, ani tady nelze plánovat dokončení všeho. Ale stavení je novou střechou zachráněno. Rozpadající se zápraží s přístavbou je obnoveno a postupně se „vylupují“ i obvodové stěny ze dřeva.
„Jsou tu původní, jednoduchá okna, kterými samozřejmě táhne a sráží se na nich vlhkost. Ale když je tu zima, tak přidáme další polínko do kamen a je zas dobře,“ mimochodem popisuje filozofii životního stylu, na který zde přistoupili.
Tak rozdílného od obývání malého, ale útulného bytu s vysokými stropy o pětapadesáti metrech čtverečních v pražských Nuslích.
Romantická realita i galeje
„K pořádání koncertů, přednášek a besed přistupujeme sousedsky - vstupné je dobrovolné. Ale kapacitu padesát míst míváme naplněnou. Chodí sem traktoristi, architekti, spisovatelé, místní i přespolní - je to různé.
Na tento dům nás vlastně náhodou upozornili kamarádi. Původní majitel zemřel a potomci se dohodli, že jej rekonstruovat nechtějí. Prodávali to přes realitku se skvělou paní, která nám při převodu moc pomohla. Jiní zájemci to tady chtěli zbourat a vystavět tady všelicos, včetně školicích zařízení. Ale naštěstí se tak nestalo, hlavně proto, že jde o chráněnou památku. Ale známe různé případy... Takzvaný podstávkový dům je symbolem místní architektury,“ konstatuje David se vzpomínkou na rok 2018. Od té doby se stal ctitelem místního prostředí.
Eva Borská má doma dostatek prostoru i na tanec
„Manželka je účetní, takže její znalosti nám pomáhají. Ale na začátku jsme si opravdu úplně neuvědomovali, do čeho jdeme. Původně jsme jezdili na společnou rodinnou chalupu na Šumavě, ale pro potřeby všech už nestačila. Chtěli jsme s manželkou rozhodně do hor a Ještěd nad námi to tak trochu splňuje. A teď jsme tady. Jen jsme si uvědomili, že dům před stržením není v žádném případě chalupaření ani rekreace, ale tvrdé galeje.“
Vyslyšená výzva ducha domu
Během covidu se, díky vynucenému omezenému profesnímu vytížení, podařilo muzikantovi zrenovovat zázemí pro rodinu.
„Ze začátku jsme se opravdu myli u studny a na záchod chodili přes výkopy do nové kadibudky, protože na záchod v prvním - dřevěném - patře se báli vstoupit řemeslníci i památkáři.
Bubeník a hudební manažer David Landštof
A pak na nás dům začal sám úplně křičet, že i s námi je poloprázdný a že se tady vždy scházelo hodně lidí. Najednou bylo jasné, že tu opravdu chceme dělat akce pro lidi. I na zahradě. Začali jsme malým festivalem se smyčcovým kvartetem a herci pro děti,“ ohlíží se David s tím, jak se brzy ukázalo, že lidí fandících „kulturním i sociálním aspektům” místa je více.
Pomáhají jim i skvělí sousedé. Informací o místě i připravovaných programech je už tolik, že zaplňují i webové stránky www.staraskolakrizany.cz.
Byt Filipa Rajmonta zdobí černá kuchyň i historická komoda po dědečkovi
„Máme tady i fantastické vedení obce. Kousek od nás je - a byl tu už dříve - malý přírodní amfiteátr. Nejsem tady nějaký exot, který se přišel předvádět s kulturou z Prahy. Jenom doplňuji místní kulturní programy. Témat máme hodně a místopisné besedy s fantastickými hosty (od politického vězně, českobratrského faráře Ondřeje Halamy až po zástupce horské služby) zajímají i starousedlíky.
Přes své mládí a činorodé plánování neváhá otec dvou dětí - chodících do školy v Praze - s úsměvem konstatovat: „Chci tady zestárnout i umřít.“
Když k jeho plnícímu se programu přidáme cestování na koncerty a práci pro hudební vydavatelství, nezbývá než popřát aktivnímu vlastenci hodně sil i na stará kolena a s díky přijmout pozvání k další návštěvě na skvělém místě!
