Šťastní a single aneb Život nemusí být špatný ani po prošvihnutí času na založení rodiny

Co vlastně stojí za nárůstem počtu single lidí? Podle německého sociologa Ulricha Becka je to především změna struktury tradiční společnosti. V osmdesátých letech se začaly otvírat hranice a možnosti, jak nakládat se svým životem.

Tradiční model rodiny, tedy kolem pětadvaceti se vzít a založit rodinu, se začal rozpadat. Dnešní generace čtyřicátníků prožila léta po sametové revoluci v euforii z otevřených hranic a možnosti splnit si cestovatelské i pracovní sny za hranicemi. Do zakládání rodiny se nikomu nechtělo. Právě proto hodně lidí z této generace „prošvihlo“ čas na založení rodiny a počet single lidí narůstá…

To ale neznamená, že by byli nešťastní. „Dnes se hodně mluví o tom, že být single znamená jakési vydědění ze společnosti a samotu, ale opak je pravdou, tito lidé bývají více integrovaní ve společnosti než lidé žijící v páru. Singles více pěstují vztahy s okolím, budují rodinné vazby s rodinami a příbuznými a rozhodně se nedá říct, že by byli nešťastní nebo odsunutí na okraj společnosti,“ upozorňuje vědkyně Bella DePaulo z Kalifornské univerzity v USA.

Podle ní mají tito lidé prokazatelně vyvinutější smysl pro osobní rozvoj a růst. Jsou samostatní, a pokud se smíří se životním postavením, umí z něj pro sebe vytěžit maximum a jsou šťastní.

O tom, že být sám neznamená být nešťastný, vypovídá i příběh paní Lady.

„Měla jsem vážný vztah, byli jsme spolu více jak deset let a všichni čekali, že se vezmeme a budeme mít rodinu. Jenže on si našel mladší, ze dne na den se sbalil a odešel. Bylo mi třicet osm a sen o šťastné rodině se rozpadl. První dva roky byly šílené, nejdřív jsem obrážela s kamarádkami bary a vyspala se s každým, kdo mi přišel do cesty, pak jsem zase propadala depresím a myslela na sebevraždu. Ke čtyřicátinám jsem si nadělila psychoterapii, která mě, po roce, dostala na nohy a ukázala mi, že být single neznamená konec světa. Dnes je mi čtyřicet šest, mám pár dobrých přátel, výborné rodinné vztahy a psa Ferdu. I když se mi sen o rodině nesplnil a na partnery štěstí nemám, rozhodla jsem se, že to není důvod k depresím. Plním si své sny, třeba ty cestovatelské, a každý den děkuji za to, jak se mám vlastně krásně.“

Přesto se spousta žen nedokáže úplně oprostit od myšlenek na lásku, děti a přirozenou touhu většiny lidí tvořit společenství.

„Lidé, kteří zůstali sami, si se svým osudem často poradí velmi dobře. Jenže život není jen o materiálních statcích ani o samostudiu nebo přátelích. Přirozenou složkou je i touha po lásce a rodině, která, když není naplněná, budí zejména u žen frustraci, se kterou se leckdy nesmíří celý život. Ženy si od malička hrají na nevěsty, princezny, touží po panu Dokonalém a po životě plném lásky. Většina mých pacientek má se samotou velký problém a jsou pak více náchylné hledat prince v každém muži, který projeví zájem,“ píše ve své knize Naučte se žít se svou samotou koučka Mandy Palmerová.

Mandy Palmerová napsala několik pravidel, která podle ní cestu ke šťastnému single životu přinejmenším otvírají, tak tedy:

Může se vám hodit na Zboží.cz: