Singles, mingles aneb Jak se orientovat ve vztazích

Volné manželství, nezávazný vztah, singles, mingles a mnoho dalších termínů – tyhle všechny typy (ne)vztahů najednou ožívají v našem blízkém okolí a možná vám z toho všeho stejně jako mně jde hlava kolem.

Já ještě vyrůstala v rodině, kde se lidé nerozváděli. Můj pradědeček si našel prababičku, měli spolu moji babičku a ta si pak našla dědečka, můj táta si následně našel moji mámu a jsou spolu už 38 let. Na první pohled jednoduché, že? Jenže dnes je to jiné. V rámci emancipace žen, svobody a možností, které současný život nabízí, už dnešní vztahy tak jednoduché nejsou.

Stejně jako moji předkové i já jsem si od mládí žila svoji vztahovou pohádku. Zamilovala jsem se, vdala, pořídila si děti a chtěla si žít šťastně až do smrti. Jenže život není pohádka a ve vztazích nikdy nejsme sami. A tak má druhá polovička zatoužila po svobodě a vztahu bez závazků v podobě dvou malých dětí.

Stála jsem tak znovu na začátku a popravdě jsem se po letech relativního bezpeční rodinného hnízda doslova ztratila v tom, jak dnešní lidé vnímají vztahy a jejich průběh.

Po nesnadných a krkolomných začátcích s různými muži jsem nakonec dospěla k názoru, že možná bude lepší být nějakou dobu sama. Až tehdy jsem si začala všímat, kolik žen v současné době žije tzv. single. Včetně několika mých hezkých, chytrých a úspěšných kamarádek. Navíc bezdětných. V čem je tedy problém? Kde najednou vzniká ona touha být sama, případně ve vztahu, kde nejsou určena vlastně žádná pravidla?

Být sama bylo ještě za dob mládí mé maminky téměř ostudou a taková žena si častokrát vysloužila od svého okolí označení „stará panna“. Dnes jde ale společnost úplně jiným směrem. Svoboda s sebou přináší velké množství různých možností – od absence potřeby dělat kompromisy po různé sexuální zážitky.

Na celém světě, včetně České republiky, je v současné době bez partnera skoro polovina lidí. Tenhle trend nejspíše souvisí se socioekonomickým vývojem, individualismem, emancipací, kariérou a soustředěním se na vlastní zájmy.

„Jakmile je člověk delší dobu sám, těžko si pak zvyká na partnerský život. Musí se znovu učit kompromisům a naslouchání, což není jednoduché. I když je taková doba, ze své praxe vím, že většina lidí se nerozhoduje být single z vlastní vůle. Spíše jsou k tomu dohnáni okolnostmi,“ vysvětluje terapeutka v mezilidských vztazích Mgr. Lucie Mucalová.

Zajímavost: I vaše profese může ovlivňovat, jestli zrovna vy budete single nebo ne. Podle různých statistik mívají třeba novináři, umělci a programátoři větší sklony k tomu žít bez stálého partnera.

Žijete-li na vesnici, možná se vás tento trend úplně nedotkl. „Trend singles je daný také způsobem života. Velká města takové lidi upřednostňují, jde v nich o anonymitu. Zatímco vesnice mají rodinnější ráz,“ říká odbornice.

Ale překvapivě nejde jen o ty mladé, o nastupující generaci. Spíš naopak – nejméně singles je právě ve věku od 25 do 34 let. Nejde tak tedy o to, že by mladí lidé odsouvali potřebu mít rodinu na později. Z průzkumu České spořitelny vyplynulo, že celých 25 procent singles patří do věkové kategorie od 35 do 44 let a ve věku 45 až 54 let je to dokonce 28 procent.

„Právě v těchto kategoriích je rozhodnutí žít sám většinou nedobrovolné. Jen je těžké najít partnera, který by odpovídal nárokům, měl stejné priority i pohled na svět.“

Jedna kamarádka mi také řekla, že raději bude sama a bez dětí, než aby žila s někým, s kým nebude stoprocentně šťastná. Je ale možné najít někoho ideálního, nebo jde jen o neschopnost dělat kompromisy?

„Je to vlastně celé takový začarovaný kruh. Ženy, které jsou samy, zaplňují svoji samotu přáteli, koníčky a hlavně prací. Jsou tak od rána do večera v práci, budují kariéru a na poznávání nových lidí jim nezbývá čas. Když už pak potkají potenciálního partnera, není to stejné jako v osmnácti, kdy stačilo s někým začít chodit a počkat, jestli to bude klapat, nebo ne,“ dodává terapeutka.

A s tím musím souhlasit i já. Kvůli negativním zkušenostem z předchozího vztahu zkoumám každý nedostatek i to, jestli mi vztah bude schopen vydržet už navždy, protože rozcházet se znovu nechci. Zároveň mám velmi přesné a přísné požadavky. Často se tak stane, že muži nedám ani šanci a odcházím. A důvod? Myslím, že v první řadě jde o strach z dalšího zklamání. Ve druhé, že už jsem si zvykla žít sama.

Co mají singles ženy společného:

Na jedné dovolené (kam jsem vyrazila sama) jsem se seznámila se ženou, která cestovala bez partnera. Padly jsme si do oka a já nabyla dojmu, že je stejně jako já sama. Po návratu domů mě pozvala na večeři k sobě domů. Velmi mě pak překvapilo, že na návštěvu přišel i její manžel. Tehdy jsem se poprvé setkala s pojmem mingles z anglického married, but single (ženatý/vdaná, ale svobodný/á).

„Jde o partnerský nebo dokonce manželský vztah, kdy jsou lidé spolu, ale nežijí spolu, mají každý vlastní domácnost, svoje finance, nezávislost a scházejí se jen tehdy, když chtějí,“ vysvětluje pojem Mgr. Mucalová. Pro takový vztah je důležité, aby do něj šli oba lidé dobrovolně. Možná to zní ideálně, protože v takovém vztahu jen stěží nastane stereotyp, ale i tady hrozí rizika. Jaká?

Zajímavost: U mingles nejde o volný nebo nezávazný vztah, kde se partneři mohou sexuálně stýkat i s jinými lidmi. Chovají se vlastně stejně jako v manželství/partnerství, jen spolu nesdílejí jednu domácnost.

Do podobných vztahů vstupují ženy, které mají za sebou většinou dlouhodobé a neúspěšné vztahy. Nechtějí se připoutávat, měnit partnera nebo plně akceptovat jeho chyby. Jenže za tou velkou svobodou a nezávislostí se vlastně skrývá i velký kus samoty.

Mně osobně by vadilo netrávit a nesdílet s partnerem obyčejné životní okamžiky, jako je třeba společné vaření, usínání a každodenní mazlení nebo povídání třeba i o všedních věcech.

Mnozí psychologové také uvažují nad tím, zda takové vztahy mohou vydržet dlouhodobě a jestli jde vůbec o dobrý vzor případným společným dětem, které se nenaučí, že život v partnerství není jednoduchý, že prochází krizemi, které je nutné řešit.

„Společné soužití prověří, jak pevný je vztah doopravdy. Romantické procházky, návštěva kina, úžasné večeře jsou sice krásné, ale dá se říci, že vlastně partnera vůbec neznáte,“ dodává terapeutka.

Je jasné, že tento typ vztahu není pro každého. Oba partneři musí tomu druhému velmi důvěřovat a být tolerantní. Není to tedy nic pro žárlivější povahy. Důležitá je také absolutní věrnost. Zároveň se musí naučit, že v takovém vztahu chybí pocit bezpečí, který nastává s každodenní přítomnosti toho druhého, a že se může stát, že partner nebude k dispozici ve chvíli, kdy ho budete nejvíce potřebovat.

Rizikem je i ztížená komunikace a neřešení problémů. Snadno se tak může stát, že vy budete spokojená, ale partnerův vztah k vám prochází krizí. Najednou je pak mnohem jednodušší se odstřihnout a zmizet s někým jiným.

Zajímavost: Podle odborníků jde o lidi, kteří nejsou schopni žít v dlouhodobých a plnohodnotných vztazích.

Jako se vším, i tady je možná zlatá střední cesta. Přemýšlela jsem nad tím ze svého pohledu. Mám sice strach s někým budovat vztah, ale rozhodně nechci žít sama. Důležité tedy je dát vztahu šanci, pracovat na něm, i když to v tuhle chvíli neznamená společné soužití.

Jde o to, užívat si společné chvíle a ty také aktivně vyhledávat. V takovém vztahu je i tak možné najít si chvilku pro sebe a nechat ho volně plynout až do chvíle, kdy je čas na další krok. Ať už sestěhování, nebo společné dítě. Moderní společnost už netrvá na klasickém modelu rodiny, ale jedno je důležité.

„Na vztahu je potřeba aktivně pracovat, zajímat se o druhého, nepřehlížet problémy, všímat si maličkostí, komunikovat a najít si společné zájmy, které pár spojí,“ říká závěrem Mgr. Lucie Mucalová.