Článek
Před schůzkou naplánovanou na dva poslední únorové dny se spekuluje, co může summit přinést. Americký prezident Donald Trump avizoval, že dojde k velkému pokroku v jednáních, i když to může být pouhá rétorika.
Přemítá se o tom, jak se do Vietnamu Kim Čong-un dopraví. Na váze nabyly hypotézy, že pojede přes Čínu vlakem. To by musel urazit nejméně 3500 kilometrů. Pokud by použil svůj opancéřovaný vlak, jehož maximální rychlost dosahuje asi 60 km/h, trvala by cesta asi dva a půl dne.
„V pondělí byl v Lang Sonu tým ze Severní Koreje,” řekl agentuře AFP nejmenovaný zdroj z Vietnamu s tím, že delegaci vedl personální šéf Kimovy kanceláře Kim Čchang-son, označovaný za Kimova sluhu. Podle japonské televize Asahi si severokorejská delegace prohlédla nádraží v Lang Sonu, který leží u hranice s Čínou.
Kim Čchang-son, který stál dřív v čele Národní obranné komise, si v Hanoji prohlédl i možná místa schůzky a vládní hotel i hotely Metropole a Melia. Jednal také s americkými představiteli Danielem Walshem a Alexem Wrongem o bezpečnostních opatřeních.
Vietnam jako vzor?
Server 38North však upozornil ještě na jeden důležitý aspekt návštěvy. Vietnam, který má dobré vztahy s KLDR ještě z dob, kdy bojoval proti Američanům, což by i jeden z důvodů volby místa summitu [celá zpráva], by se mohl také stát vzorem pro transformaci severokorejské ekonomiky. To uváděli i představitelé vietnamské tiskové agentury VNA.
Vietnamský válečný veterán na hřbitově severokorejských pilotů v provincii Bac Giang , kteří zahynuli ve vietnamské válce.
Expert na ekonomickou spolupráci na Dálném Východě Bradley O. Babson, který dříve pracoval ve Světové bance, uvedl v článku na 38North, že vietnamská ekonomická politika by mohla být inspirací pro Kim Čong-una, který loni přišel s Novou strategickou linií.
Kim už v roce 2012 zdůraznil, že chce za svého vedení zlepšit život Severokorejců a v roce 2016 byla na 7. sjezdu Korejské strany práce přijata politika, která klade stejný důraz na národní ekonomiku jako na národní bezpečnost garantovanou jadernými zbraněmi a jejich nosiči. Do té doby v zemi platila politika songun, která upřednostňovala armádu jako předvoj společnosti.
Vyřazené pražské tramvaje pomohly zlepšit dopravu v Pchjongjangu
Babson uvedl i několik důvodů, proč by právě Vietnam mohl být vzorem pro Pchjongjang. Zmiňuje především, že obě země byly součástí socialistického tábora a v době jeho postupného rozpadu se dostávaly do krize. Vietnam dosáhl při reformách úspěchu, aniž by se změnilo politické zřízení země. Od roku 1988 ekonomicky roste. Jestliže na konci osmdesátých let činil hrubý národní produkt na hlavu kolem 2500 dolarů, v roce 2018 už překročil 6000 dolarů na hlavu. V KLDR naopak z 2500 tisíce klesl v půlce devadesátých let na 1500 a o té doby stoupl jen minimálně.
Růst je důsledkem politiky hospodářského zotavení Doi Moi, kterou přijala Vietnamská komunistická strana v roce 1986 na 6. sjezdu po dekádě ekonomické stagnace a obav z inflace. Důvodem byly ztráty sovětské pomoci a sovětských trhů i obavy z přílišné závislosti na Číně. Hanoj se proto rozhodla zlepšit vztahy s USA a otevřít svou ekonomiku radám i investicím.
Zvláštní americký vyslanec pro Severní Koreu Stephen Biegun
Babson zmínil, že otevření vietnamské ekonomiky bylo možné poté, co jeho vojska odešla v roce 1988 z Kambodži, kde pomáhala svrhnout krvavý režim Rudých Khmerů, a země zmenšila svou armádu. Zde je paralela, KLDR dává najevo ochotu zbavit se zbraní hromadného ničení a neklást už důraz na armádu.
Babson však zmiňuje i rozdíly. Vietnam se nikdy neuzavíral před mezinárodními institucemi, členem Mezinárodního měnového fondu a Světové banky byl už od roku 1975, o dvacet let později se stal členem hospodářského uskupení ASEAN, v roce pak 2000 uzavřel bilaterální dohodu s USA a v roce 2007 byl přijat do WTO. Navíc nikdy nečelil tvrdým sankcím.
KLDR sice v posledních letech také umožnila rozvoj soukromého sektoru, který kdysi nastartoval vietnamskou ekonomiku, ale bránila se otevření trhu a chtěla dál „provádět řízení hospodářství v svém“. Problém také je v nedostatcích v mezinárodních standardech, což komplikuje Pchjongjangu ekonomické řízení země.
Babson upozorňuje i na to, jaký vliv měli na rozvoj ekonomiky lidé z jihu Vietnamu. Korea sice zůstává rozdělena, ale i tady se naskýtá šance pro severokorejskou ekonomiku a tou je pomoc Soulu, protože se mezikorejské vztahy oteplují.