Otázky, co se stalo s airbusem, mohou zůstat nezodpovězené

Nejlepší vodítko leží na dně Atlantského oceánu v hloubce až 4300 metrů v oblasti vulkanických vyvýšenin a příkopů, z nichž některé jsou hlubší než Grand Canyon. Ačkoliv se asi 650 kilometrů od brazilského pobřeží části letadla našly, pátrání po zbytku stroje a černé skříňce komplikuje množství faktorů.

Vítr a oceánské proudy mohou vrak odnést desítky kilometrů daleko, přičemž je vzhledem k letové hladině airbusu, která byla téměř 11 kilometrů, těžké stanovit, kde letadlo do vody dopadlo. [celá zpráva]

Podle všeho to nebylo daleko od posledního nahlášení polohy, i když existuje i možnost, že se airbus z letové dráhy vychýlil. Panují též spekulace, že se pilot mohl pokusit o návrat a přistání na ostrově Fernando de Noronha.

Vyšetřovatelé vyslali do oblasti nálezu trosek automatické miniponorky, kterými se budou snažit lokalizovat akustický signál alespoň jednoho ze dvou deseticentimetrových sonarů při černých skříňkách v zadní části trupu a v kokpitu letadla. Pátrači mají jen zhruba 30 dní, tak dlouho bude ještě signál vysílán. I když však černou skříňku najdou, není jisté, že se ji podaří vylovit.

Letadlo s 228 lidmi na palubě směřovalo z Rio de Janeira do Paříže. Asi tři hodiny po vzlétnutí a více než 320 kilometrů od pobřeží Brazílie vyslalo 10 automaticky generovaných zpráv: každá hlásila odlišnou závadu.

Stroj byl mimo dosah radarů, což je při přeletu přes Atlantik běžné. V takovém případě pilot hlásí polohu přes satelit. To se nestalo a neučinil tak ani později, když už měl být airbus nad Kanárskými ostrovy, nad jejichž pevninou by rádio lépe fungovalo. Tehdy si kontroloři poprvé uvědomili, že se stalo něco vážného.

Černá škříňka chybí a v hlavní teorii o příčinách nehody zatím hraje prim špatné počasí. Podle ní se letadlo ocitlo v téměř 500 kilometrů dlouhé bouřkové oblasti, které se nemohlo vyhnout.

Odborníci přihlížejí k celé řadě dostupných dat od letové dráhy, přes satelitní snímky, technické údaje o letadlu po zprávy meteorologů. Podle Tima Vasqueze, bývalého meteorologa amerického letectva, se zdá, že Airbus 330-200 letu AF447 křížil tři velké bouřkové zóny. V době, kdy Air France obdržela automatizovanou zprávu o potížích s elektrickým systémem a ztrátě tlaku, přibližoval se k okraji poslední zóny. Předtím ale dvanáct minut prolétal oblastí turbulencí s vichry o rychlosti až 160 kilometrů v hodině.

Podle serveru AccuWeather dosahovaly bouřky do výšky 21 000 metrů. Letadlo ve výšce asi 10 600 metrů tedy oblast s blesky nemohlo ani přelétnout, výškový limit pro Airbus 330-200 je asi 12 500 metrů.

Vasquez upozornil, že oba motory mohl vyřadit z provozu déšť, krupobití a utvořená vrstva ledu na nich. Nevylučuje ale ani zásah bleskem. Výskyt blesků v bouři v tropické oblasti je pravděpodobnější než jinde. Piloti a letečtí experti ovšem upozorňují, že konstrukce letadla odolá mnohonásobně většímu úderu a žádný stroj se dosud nezřítil jen kvůli zásahu bleskem.

Je ovšem jeden faktor, který vnáší do teorie o špatném počasí stín pochybnosti. Oblastí totiž asi půl hodiny před letadlem Air France stejným směrem bez problémů prolétla dvojice strojů Lufthansy.

Letadlu se rovněž mohlo přihodit to samé, co loni v říjnu stroji společnosti Qantas nad západní Austrálií. Tehdy se kvůli závadě počítače, kterou zřejmě způsobily problémy s interferencí vodičů, stroj náhle propadl o stovky metrů. Počítač, který má korigovat let, reagoval na nesprávná data, snažil se vyrovnat chyby, které podle jeho údajů způsobil pilot. Jednal, jako by pilot stoupal se strojem příliš rychle, byť letěl normálně, a poslal airbus do strmého klesání.

Francouzské úřady původně vyloučily, že se airbus stal terčem útoku. Ve středu však vyšlo najevo, že koncem května vyhrožoval anonym bombou na palubě letadla Air France z Buenos Aires. [celá zpráva]

Letadlo mělo explodovat nad Atlantikem. Podle stanice FOX News se ale tehdy v letadle žádné výbušniny nenašly.