NASA zkoumá vliv pobytu ve vesmíru na člověka. Organismus se mění

Scott Kelly pobýval na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) v období let 2015 a 2016, zatímco Mark, který býval rovněž astronautem, zůstal na Zemi. Biometrické údaje bratrů dokumentovalo 84 odborníků z 12 univerzit. Zajímali se o změny na buněčné úrovni, fyziologický stav i poznávací funkce.

Studie, která vyšla v odborném časopise Science, je označována za „nejúplnější přehled reakce lidského organismu na vesmírný let“.

Andy Feinberg z univerzity Johnse Hopkinse, který se výzkumu zúčastnil, řekl, že coby dvojčata mají bratři Kellyové „v zásadě shodný genetický kód“, takže všechny změny zdokumentované za Scottovy cesty lze přičíst pobytu v kosmu.

Stav bratrů se zjišťoval před letem, během něj i po něm. Na Zemi byly z ISS dopraveny prostřednictvím zásobovacích raket vzorky Scottovy krve, moči a stolice. V témže rytmu byl sledován Mark. Scott Kelly si po návratu stěžoval na únavu podobnou jako při chřipce. Do šesti měsíců ale většina potíží ustoupila.

I další americký astronaut, Andrew Feustel, v nedávném rozhovoru pro Novinky potvrdil, že po návratu z ISS bylo třeba se „zotavit“.

Mezi měřenými údaji u Scotta byla tloušťka krční tepny, jejíž zesílení může být příznakem kardiovaskulární choroby či rizika mozkové mrtvice. „Naším hlavním objevem je, že Scottova tepna za letu zesílila a zůstala v tomto stavu po celou misi,“ sdělil Stuart Lee z NASA.

U Marka nic podobného vědci nezaznamenali. Scott na ISS ztratil sedm procent tělesné hmotnosti, zatímco Markova se za totéž období zvýšila o čtyři procenta.

Kognitivní testy byly provedeny před, během a po Scottově pobytu. U Scotta bylo zaznamenáno snížení poznávacích schopností. Dále také změna střevních mikrobů, poškození DNA a prodloužení telomerů, tedy koncových částí chromozomů.

Po návratu na Zemi ale vědci u Scotta konstatovali urychlené zkracování i úbytek telomerů, což může být úkazem negativního důsledku vesmírného pobytu na zdraví buněk. Telomery se u lidí zkracují s věkem a jsou znakem stárnutí.

Vědce zajímaly také změny na úrovni genů – většina, ale ne všechny, se po Scottově návratu vrátila do normálního stavu. Ty, které se na normální úroveň nedostaly, se vážou k imunitnímu systému. Odborníci se domnívají, že příčinou může být vesmírné záření a pobyt ve stavu beztíže. ISS obíhá na dráze, jež se nachází pod radiačními pásy, které jsou v okolí Země.

Steven Platts z NASA vysvětlil, že na ISS jde tedy o vystavení astronautů mnohem menší dávce radiace, než tomu bude při letu na Mars.

Zjistilo se také, že Scottův imunitní systém reagoval ve vesmíru správně a při aplikaci vakcíny proti chřipce jeho tělo pracovalo stejně, jako by tomu bylo na zemském povrchu. NASA považuje imunitní systém astronautů za zásadní ukazatel pro výběr lidí na dlouhodobé vesmírné pobyty.

Odborníci mají v plánu udělat další roční výzkum, který bude vycházet z toho provedeného na Kellyových.

„Posaďte mne do kabiny, jsem připraven,“ zažertoval v této souvislosti pětapadesátiletý Scott Kelly.