Do vesmíru bych rád vzal české pivo nebo koláče, tvrdí Andrew Feustel

Andrew Feustel je oficiálně 494. člověkem, který se kdy dostal na oběžnou dráhu. Ve vesmíru strávil celkem 226 dní, v otevřeném kosmickém prostoru pak 61 hodin a 48 minut. Loni se tak dostal na třetí místo historických tabulek.

V pátek 5. dubna začalo jeho české turné, a to tiskovou konferencí v Praze, na níž připustil, že věří v existenci primitivních forem života na Marsu.

Zároveň s úsměvem označil dotaz z publika na placatou Zemi za „přátelské popíchnutí“, ke kterému se jinak jako člověk pohybující se celý život ve vědě nechce vyjadřovat.

Po konferenci poskytl Novinkám rozhovor.

Samozřejmě záleží, jestli budu mít ještě příležitost, myšlenka je to ale rozhodně lákavá. Když zůstaneme u Česka, musím přiznat, že bych do vesmíru, ať už na ISS nebo jinam, rád vzal Plzeň nebo české koláče. Nedáte si? (nabízí koláče, které měl kolem sebe jako občerstvení – pozn. aut.)

Zabývám se nyní zejména propagací vesmírného výzkumu, zapojuji se do mnoha projektů NASA.

To zatím nevím, ale rád bych. Soustředíme se ale nyní na jinou výzvu – návrat lidí na Měsíc poprvé od roku 1972. To je teď hlavní cíl NASA a nesmírně rád se na tom budu podílet, přímo, nebo nepřímo. Tu možnost musíme využít. Jinak už ani nevím, co dalšího bych si ještě mohl přát.

Bylo to především obrovské privilegium, ale také odpovědnost. Velitel je zodpovědný zaprvé za bezpečnost posádky, zadruhé za úspěch všech misí.

Jsou to pro mě spíš jen takové výzvy, ale jinak to vnímám prostě jako svoji práci, svoji službu, svoji povinnost. Nevnímám žádný psychicky negativní vliv či stres.

Ano, astronauti jsou pochopitelně vystaveni větší radiaci, stavu beztíže, má to vliv i na jejich svaly... Ale nic, z čeho bych se nemohl zotavit, cítím se dobře.

Pracuje se nám spolu dobře, blízká spolupráce je nutná. Je jasné, že se někdy něco může objevit, ale to všude. Konkrétně na oběžné dráze je vždy vše v pořádku, nezáleží na národnosti, tam jsme všichni bratři a sestry.

Zmínil bych například financování průzkumu vesmíru. Lidé si myslí, že to je šíleně drahé, jenže ono to tak vůbec není. Vlády vlastně na výzkum kosmu dávají poměrně málo peněz, když uvážíme důležitost takového počínání.

Ty peníze se nevynakládají do vesmíru, ale do nás. Je třeba si uvědomit, že vše, co děláme mimo Zemi, děláme pro Zemi. Vždyť tam možná v budoucnu nalezneme i nové domovy.

Mezinárodní vesmírná stanice, jejíž první část byla na oběžnou dráhu vynesena v roce 1998 a trvale obydlena je od roku 2000, je už minimálně v polovině své životnosti. Jestli se bude financovat ještě čtyři, šest nebo 12 let, toť otázka... Jisté však je, že se už musí řešit, co bude dál.

A my se aktuálně začneme, kromě bádání ve vzdálenějším vesmíru, zaměřovat hlavně na již zmiňovaný Měsíc. To je naše priorita.

Rozhodně! A moc bych vám to přál. Češi jsou obecně nesmírně šikovní lidé a doufám, že se jim to poštěstí – třeba něco vyjde i ve spolupráci s Evropskou vesmírnou agenturou (ESA). K vesmírnému výzkumu navíc přispíváte konstrukcí satelitů či svou prací v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN) ve Švýcarsku.

To jsou všechno důvody, proč bych rád motivoval a inspiroval mladé lidi, i v Česku, k poznávání vesmíru. Rutina to nikdy není.