Článek
Na místě zámku kdysi stával hrad Eisenberg, o němž mnoho nevíme. Písemně byl doložen ve 14. století, kdy tam vládli pánové ze Rvenic. Samotný název opět připomíná, že Krušné hory byly bohaté na kovy (Eisen = železo). Majitelé se na hradě často střídali, jistý rytíř Kunz z Kaufunku zde vládl v 15. století a bojoval proti kurfiřtu Fridrichu Saskému, kterému unesl syny. Chtěl uvěznit prince Arnošta na Jezeří, ale byl v Sasku dopaden a roku 1455 popraven. Jiří z Poděbrad mezitím nelenil a Jezeří ovládl, přičemž ještě dobyl nedaleké město Most.
Za Hochhauserů (16. století) byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Jan Mikuláš Hochhauser špatně odhadl situaci, když se přidal ke stavovskému povstání - v roce 1618 mu císař majetek za trest sebral. Daroval jej pak knížeti Karlu z Lichtenštejna a ten ho prodal.
Tak se Jezeří dostává do rukou Lobkowiczů. Byl to pěkný majetek, k zámku patřily i pivovar, pět vesnic, poplužní dvory (panský dvůr se zemědělskými pozemky) a ovocný sad, nicméně zámek byl po roce 1620 zničen vojsky táhnoucích Evropou sem a tam. V roce 1646 navíc úplně vyhořel.
Do velkolepé stavební činnosti se pustil Ferdinand Vilém z Lobkowicz koncem 17. století. Jenže za panství jeho bratra Oldřicha Felixe zámek zase vyhořel. Po jeho smrti Jezeří přešlo na Karla Adama, zastupovaného jeho otcem Jiřím Kristiánem z Lobkowicz, a ten prodal Jezeří Ferdinandu Filipovi Josefovi, knížeti z Lobkowicz na Roudnici.
Za Lobkowiczů se stal zámek kulturním centrem, kam jezdili operní zpěváci až z Vídně. Jezeří navštěvovali i Goethe nebo Schubert. Vyrůstal zde mimo jiné skladatel Christoph Willibald Gluck. Za Františka Maxmiliána z Lobkowicz fungovala zámecká kapela. Ve velkém sále, který byl zároveň divadlem, zněly symfonie i opery, v nichž vystupovali sólisté z Vídně nebo Drážďan. František Maxmilián se dokonce přátelil s Beethovenem. Slavný skladatel knížeti věnoval Eroicu, Osudovou a Pastorální.
Ferdinand Josef z Lobkowicz pak založil hudební školu na Jezeří, kde studoval Josef Spitz, učitel hudby Antonína Dvořáka.
V roce 1938 nacisté zámek jako součást Sudet pochopitelně zabavili a sídlila tam krátce SS-Leibstandarte Adolf Hitler, posléze se v roce 1943 proměňuje ve vězení pro prominenty, jakýsi fešácký kriminál, kde věznili třeba bratra francouzského prezidenta de Gaulla. Tehdy musel zámek vypadat strašidelně, protože ”vojenské mozky” ho natřely na zeleno a kolem prý stály budky propojené drátěnými ploty nabitými elektřinou.
Po válce se Jezeří vrátilo Lobkowiczům, jenže v roce 1949 si ho komunisté přivlastnili a jak už to chodilo, dostal se do spárů naší lidově-demokratické armády. Tehdy se tam zřejmě odehrávaly scény jako z filmu Černí baroni - jak říkal major Terazky „gulu sundať“ a „buržoazné stolíky“ naházet do kamen. Většina věcí byla rozkradena nebo zničena.
Krajský národní výbor v Ústí nad Labem se o zámek moc nestaral. V sedmdesátých letech se prý ještě uvažovalo o rekonstrukci, ale ve skutečnosti zámek zdevastovali. Vzhledem k tomu, že tou dobou likvidovali celé historické město Most a řadu dalších míst v kraji, zámek byl pouhou maličkostí.
Komunistická vláda ho v podstatě nechala schválně rozpadat, protože hnědouhelné doly se pomalu blížily. Lom Československé armády měl podle plánu pohltit zámecký park Jezeří i okolní obce. Vědci ale zjistili, že v místě může dojít k masivnímu sesuvu podkopaných hor i se zámkem, což paradoxně přispělo k jeho záchraně. Postupně se připojovali ekologové a zámek se nakonec skutečně začal opravovat. Poškození bylo ale tak rozsáhlé, že když to právoplatný majitel Martin Lobkowicz viděl, Jezeří raději nechal státu.
Sudetský tulák
Sudetský tulák je dlouhodobá série kulturně-historických článků. Máte podněty k sudetským tématům? Zašlete je autorovi na: stanislav.dvorak@novinky.cz.
Rekonstrukce pokračuje dodnes. Zámek Jezeří nabízí i různé prohlídkové okruhy - bohužel bez původního vybavení.