Článek
Tanaka patří k nejosobitějším tanečníkům, snažil se vymanit z konvencí a přitom být přirozený a hluboký. Inspiroval ho styl butó, ve kterém se Tacumi Hidžikata a Kazuo Ono vzepřeli západní tradici a hledali nové zcela odlišné formy tanečního vyjádření, přičemž čerpali z japonských kořenů.
V tom pokračoval i Tanaka, který si také záhy uvědomil, jak je pro tanec důležitý život v přírodě a i tradiční rolnické práce, jež stály u kořenů mnoha tanců. Sám vytvořil koncept tělesného počasí (Body Weather), protože se snažil, aby tanečník byl vždy přítomný v čase tady a teď a byl ve styku s okolím.
Za léta se Tanakovo pojetí změnilo, původní postavené hodně na síle a muskulatuře i výdrži ustoupilo do pozadí a nahradila ho drobná křehká filigránská práce.
Český divák měl možnost jeho vývoj dobře sledovat, protože Min Tanaka vystoupil v Praze poprvé v roce 1984 a od té doby se pravidelně vracel. Ještě v osmdesátých letech přijel i se svým souborem Mai juku a poprvé spolupracoval s českými performery. Vystoupil i ve Zbrašovských aragonitových jeskyních.
Národní divadlo hostilo v roce 1992 jedno z jeho velkých představení - Svěcení jara. I když o několik let později uvedl v Divadle Archa další velké představení Jsem zrozen z hlíny, většinou vystupoval sólově nebo v duu, jak ukázala představení Sedím, improvizace v Lázních Jeseník mezi sochami Jana Šimka na Cestě života, nebo nedávná Locus Solus a Šťastný strom na Rohanském ostrově. [celá zpráva]
S Divadlem Archa je bytostně spjat, vystoupil tam v roce 1994 při jeho otevření i v roce 2003 při jeho znovuotevření po povodních, kdy překonal Vltavu. [celá zpráva]
S Rin Išiharou, se kterou spolupracuje od devadesátých let, vystoupil v Arše i na oslavách dvaceti let její existence. [celá zpráva]
V devadesátých letech Tanaka také připravil pro Archu v řadě Grimm Grimm tři představení s českými tanečníky inspirovaná pohádkami bratří Grimmů.
V příštím roce by měl na tuto tradici navázat, v prosinci začíná s předvýběrem účinkujících.