Článek
Archa přinesla do Prahy tehdy zcela nové pojetí stagiony, která nemá vlastní soubor, ale zve přední zahraniční tvůrce, aby tam přivezli některé ze svých představení nebo vytvořili nějaké přímo pro Archu. Díky tomu se podařilo překlenout izolaci od světového dění vzniklou za normalizace a poznat aktuální divadelní trendy. Podstatné není, že se v sále odehrálo přes 3500 představení a koncertů, ale hlavně jakých.
Archa přitom pokračuje navzdory ekonomické krizi v hledačství a pokouší se představit aktuální trendy dokumentárního divadla, reagujícího na palčivé společenské problémy.
Dvacet let připomene v pátek narozeninový mejdan, kde bude hrát orchestr MTO Universal, hlavní akce se ale uskuteční příští týden. Do Prahy přijel Min Tanaka, který je s Archou bytostně svázán. Jeho vystoupení za doprovodu hudebníka Johna Calea před dvaceti lety Archu otevíralo a jeho tanec v roce 2003 otevíral i rekonstruovanou Archu poničenou při povodních.
Ředitel divadla Ondřej Hrab ale připomněl, že letos je ještě jedno výročí: „V roce 1984 tady Min v Praze poprvé vystoupil.“ Dodal, že tehdy nikdo nevěděl, co může očekávat: „Tanec butó tady znal jediný člověk, Nina Vangeli.“ Právě její krátká přednáška uváděla Tanakovo vystoupení, které bylo maskováno jako přednáška s ukázkami.
K oslavám uvedl: „Původně jsem chtěl, aby se zopakovalo představení ze zahájení provozu Archy, ale to nebylo možné.“ Tanaka ani nemohl přijet právě na den výročí zahájení: „Sice už nemá skupiny Maj-juku a Tokason, ale věnuje se dalším projektům včetně ochrany pralesů v Indonésii, takže je hodně vytížený.“
V Praze proto vystoupí až příští týden. O víkendu 14. a 15. června vystoupí v Arše se svým sólovým představením Strom štěstí. Ve čtvrtek 12. června se představí pod širým nebem, kde bývá nejsilnější. Karlínský Přístav 186 00 je jednou z posledních oáz divoké přírody u centra Prahy. Leží jen čtvrt hodiny od divadla.
Tanaka sice už nestaví na muskulaturním těle jako v sedmdesátých letech nebo na kondici, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let umožnila jeho tanečníkům ukazovat lidské tělo v neobvyklých polohách a extrémně zpomalených pohybech, jeho poslední, křehčí představení Locus focus a Step Into Shadow ukázaly, že ani s věkem neztratil na působivosti.