Budoucnost patří 5G sítím. Co to ale vlastně je?

Číslování mobilních sítí je tak zmatečné především proto, že význam jednotlivých standardů se v průběhu let měnil. Například sítě první generace vůbec nepřenášely data, sloužily pouze k přenosům hlasu v analogové podobě.

Standard 1G začal být používán nejprve v Norsku a Švédsku, a to v roce 1979. Například v Česku síť první generace fungovala mezi lety 1991 a 2006, provozoval ji operátor Eurotel.

Ve stejný čas nicméně již na trhu byla už druhá generace. První sítě standardu 2G se stavěly zhruba od poloviny 90. let. Zásadní rozdíl byl v tom, že data byla šířena již v digitální podobě, kromě hlasu tak prostřednictvím tohoto standardu mohly být odesílány také SMS zprávy.

Vůbec poprvé se také setkáváme s mobilním internetem. Nabízel tehdy rychlost nižší než 20 kbit/s, což je v dnešní době těžko představitelná hodnota. Na načtení obrázků na webu čekali lidé i několik minut.

Vyšší rychlost zařadil mobilní internet až s přechodovou sítí 2,5G, první takové se objevovaly s příchodem nového milénia. Dnešní třicátníci a čtyřicátníci si patrně ještě vzpomenou na pojmy jako GPRS a EDGE – šlo o standardy mobilního internetu, které nabízely tehdy neskutečně vysoké přenosové rychlosti. V případě GPRS až 128 kb/s a u EDGE až 256 kb/s.

Tyto sítě mimochodem v některých lokalitách fungují v tuzemsku dodnes. I když doba pokročila a současné internetové připojení je daleko rychlejší, v místech se špatným pokrytím jsou často lidé rádi, že mají alespoň tento pomalejší standard.

Pro představu stáhnutí balíku deseti fotek o velikosti 50 MB trvá ve standardu EDGE několik desítek minut. U moderních 4G sítí, které v současnosti představují v tuzemsku to nejlepší, je to otázka necelé minuty.

Než se ale dostaneme k sítím čtvrté generace, je třeba představit ještě standard 3G. Ten byl ještě před pár lety bez nadsázky zaklínadlem tuzemských operátorů, kteří lákali na tehdy oslnivou rychlost 2 Mb/s, což se nedalo se standardem EDGE srovnávat. V průběhu času se navíc standard 3G postupně zrychloval.

Žádné internetové balíčky tehdy ale v podstatě neexistovaly, u tuzemských i většiny zahraničních operátorů se platilo za přenesená data. A kredit na předplacenkách mizel s každou načtenou webovou stránkou doslova před očima, případně jsme se na konci měsíce dočkali nepěkně dlouhého účtu za mobilní služby.

Sítě čtvrté generace, které využíváme dnes a které jsou známé pod označením 4G či LTE, se v Česku začaly pomalu rozjíždět v letech 2012 a 2013. Rychlosti jsou v porovnání s dřívějšími sítěmi dechberoucí – například v Praze je možné bez problémů surfovat po webu při rychlosti přesahující 144 Mb/s.

Sítě 4G jsou tak často dokonce rychlejší než pevné přípojky v domácnostech. Neplatí to samozřejmě pouze pro Česko, ale také pro zahraniční státy.

Právě sítě 4G umožnily takový rozmach chytrých telefonů a vysokorychlostního internetu obecně. K němu je nyní připojeno více než půl miliardy lidí po celém světě.

Jedním dechem je ale nutné dodat, že ještě větší rozmach brzdí sešněrované nabídky jednotlivých operátorů. Na rozdíl od pevného připojení, které je dnes prakticky vždy neomezené, se v mobilních sítích setkáváme s omezením toho, kolik dat můžeme využít. A když balík vyčerpáme, nezbývá než si zaplatit další.

V zahraničí se sice již běžně prodávají skutečně neomezené tarify, v jejichž rámci je možné vyčerpat, kolik dat uživatel chce, ale v tuzemsku bychom je hledali marně. Právě proto jsou čeští operátoři tak často terčem kritiky.

Ale zpět k mobilním standardům. Stejný skok ve vývoji, jaký byl mezi standardy 3G a 4G, má nyní přinést pátá generace mobilních sítí. Uživatelé si polepší opět v rychlosti – během ukázkových testů operátoři naměřili hodnoty okolo 2 Gb/s.

Pevná připojení – například přes pevnou linku nebo kabel – přitom v současnosti nabízejí rychlosti v řádech stovek Mb/s. Například kabelový poskytovatel UPC v současnosti láká na nabídku 500 Mb/s, konkurenční O2 láká prostřednictvím pevné linky na rychlost až 250 Mb/s.

Právě vysoké přenosové rychlosti podle některých expertů povedou k tomu, že pevné sítě nebudou již potřeba. Na to budou muset samozřejmě zareagovat také operátoři, kteří budou muset přijít s nabídkami skutečně neomezeného internetu.

Sluší se nicméně zdůraznit, že standard 5G nebude sloužit pouze pro připojení počítačů a mobilů k internetu. Využívat jej budou i chytré přístroje, které se postupně zabydlují v tuzemských domácnostech. Právě tento nastupující trend byl patrný i na veletrhu CES, který se konal minulý měsíc v americkém Las Vegas.

„5G změní úplně všechno – a půjde o mnohem dramatičtější změny než ty, které si spojujeme s nástupem bezdrátových technologií,“ komentoval aktuálně probíhající pokrok Hans Vestberg, šéf telekomunikačního gigantu Verizon.

Na výstavišti byl skutečně vidět prakticky celý ekosystém standardu 5G. Nová generace mobilního internetu najde uplatnění například v dopravě, virtuální realitě, sportu, ale také v oblasti zdraví – o nejrůznější technické vychytávky, které sledují zdraví svého majitele a následně data zasílají přímo lékaři, nebyla na výstavišti nouze.

Stejně tak se k 5G sítím budou připojovat chytré pračky a ledničky, ale například také autonomní automobily – pro jejich rozvoj je rychlé a stabilní připojení k internetu na cestách klíčové.

I když se tak 5G může zdát pouze jako další mobilní standard, ve skutečnosti budou jeho přínosy daleko větší. Pátá generace mobilních sítí zpřístupní podle studií Ericssonu vysokorychlostní internet až pro miliardu lidí a zařízení. A co víc, umožní rozmach moderních technologií.

Může se vám hodit na Seznamu: