Článek
Drtivá většina veřejných institucí odmítla poskytnout informace o platech a odměnách svých manažerů s tím, že rozsudek NSS není pravomocný. Prý jim také hrozí pokuty od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Výsledek našeho snažení byl tedy tristní...
(Směje se). To je klasická fligna (lest). Víte, proč se směju? Mám na stole čtyři žádosti různých občanů, státních úředníků, kteří chtějí vědět, kolik berou tři roky nazpět soudci a zaměstnanci Nejvyššího správního soudu. Je to taková úřednická pomsta: když jste řekli, že to máme říkat o sobě, tak my to chceme vědět od vás.
Jako předseda povinného subjektu jsem rozhodl, že ty informace poskytneme, konkrétní platy i osobní příplatky. Myslím si, že když soud vydá nějaké rozhodnutí, tak se sám nemůže chovat jinak.
Rozhodující myšlenka je tu veřejnou správu aspoň tímto způsobem začít nějak kultivovat, protože se možná zjistí, že někdo je opravdu příliš dobře placen. Nebo se řekne: sakra, o tomhle člověku se říká, že bere padesát tisíc a my stojíme před jeho domem s mramorovými sloupy, před kterým parkují třímiliónová auta.
Zkrátka jsme příjemci veřejných prostředků a společnost má vědět, jak jsme odměňováni, ať jsme soudci, nebo úředníci.
Co tedy říkáte argumentům úřadů ohledně nepravomocnosti rozsudku vašeho soudu a závaznosti stanoviska ÚOOÚ?
To tvrzení správních úřadů, že rozsudek NSS není pravomocný, když kauzu vrátil Krajskému soudu v Brně k novému rozhodnutí, je samozřejmě blbost. Jestliže jsme totiž vyslovili právní názor, tak ten je pro krajský soud závazný. Tudíž s tím nemůže udělat nic jiného než náš právní názor sdělit dál.
A to i přesto, že Úřad pro ochranu osobních údajů říká to, co říká. Ale věřím vaším slovům o tom, že reakce úřadů byly tristní. Protože s tím má své zkušenosti i Soudcovská unie.
Jaké?
Chtěla před časem v souvislosti se snížením soudcovských platů dokázat, že se vláda nechová upřímně, když říká, že musíme všichni šetřit, ale sama sobě, respektive svým vysokým úředníkům neubírá. Ba právě naopak.
Soudcovská unie tedy podle zákona o svobodném přístupu k informacím oslovila všechna ministerstva a chtěla jen anonymně údaje o průměrných platech vysokých úředníků – ředitelů odborů, vrchních ředitelů, náměstků ministrů.
Kdybyste viděl, co to dalo práce z nich ty údaje vyrazit. Nedostali je úplně ze všech, přičemž argumentace byla místy až směšná. Ale to, co z toho bylo zjištěno, bylo úplně šokující, jak stát tyto úředníky dobře platí a jak se oni sami odměňují.
Navíc i to, kolik jich u nás je. Na ministerstvech máme asi 458 ředitelů odborů, což je strašlivé číslo, vrchních ředitelů 71, náměstků 75. Takže je to přes šest stovek dobře placených lidí, jejichž platy jsou takové, že kam se na ně soudci třeba i těch nejvyšších soudů hrabou.
Tam jsou platy, které jsou vysoce přes sto tisíc, které nemá třeba ani předseda vlády.
Abych si to ujasnil. I Když NSS v dané kauze ruší původní verdikt krajského soudu a vrací případ zpět, je i přesto rozsudek Nejvyššího správního soudu pro orgány státní správy závazný? Měli by se jím řídit?
Formálně je závazný jen v té dané věci. Ale všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu by samozřejmě měly orgány respektovat. Je to v podstatě to stejné, jako kdybyste se ptal, zda jsou závazné nálezy Ústavního soudu.
Jistě, konkrétně závazné jsou v té konkrétní věci, ale měly by být respektovány všeobecně především orgány veřejné moci.
Měly by mi úřady požadované informace o platech a odměnách poskytnout?
Ano. Když si to vezmeme třeba v jiné věci, kde například Lesům ČR jako veřejnému zadavateli nařídíme, že by měly postupovat podle zákona o veřejných zakázkách a dáme tam nějakou charakteristiku, tak to samozřejmě bude platit i pro státní podnik České dráhy nebo třeba Ředitelství silnic a dálnic zrovna tak.
Nemůžou odmítat se s vámi bavit a říkat: o nás ten soud ještě nerozhodl. Je to samozřejmě jejich obrana a obstrukce, ale mělo by to fungovat pro všechny.
A co stanovisko ÚOOÚ, podle kterého je verdikt vašeho soudu v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů?
Nejvyšší správní soud ve svém verdiktu samozřejmě zohlednil i zákon o ochraně osobních údajů. Rozsudek tedy s ním není v rozporu, jak tvrdí ÚOOÚ.
Co je víc právně relevantní? Rozsudek Nejvyššího správního soudu nebo stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů?
Když si je dáte vedle sebe, tak samozřejmě rozsudek Nejvyššího správního soudu má mnohem větší váhu a právní relevanci než obecné stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů. To je navíc rovněž soudně napadnutelné a přezkoumatelné.