Článek
Řekl jste, že se právo zastavilo před branami politiky, jak jste to myslel?
Fakticky došlo k rozšíření výkladu poslanecké imunity, pokud jde o jednání a projevy učiněné v orgánech poslanecké sněmovny a senátu. Faktem je, že argumentace odvolacího i Nejvyššího soudu je taková, že za takové jednání, i kdyby mělo korupční povahu, nemůže být poslanec nebo senátor trestně postižen. My jsme tím vázáni a musíme to respektovat.
Takže korupce na půdě poslanecké sněmovny je vlastně legální?
Asi se nedá říct legální, protože Ústava hovoří o nepostižitelnosti trestním právem. Legální bych ale nepoužil, faktem je, že trestně nepostižitelná. Projevy poslanců jsou ale postižitelné disciplinárním procesem Poslanecké sněmovny.
Existují nějaké právní nástroje, aby se výsledek ještě změnil?
Nejvyšší státní zástupce je oprávněn podat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud s ním nesouhlasí. To už je na něm. To by se ale týkalo jen rozhodnutí odvolacího (městského) soudu, nikoli rozhodnutí Nejvyššího soudu, který už v průběhu řízení rozhodl o vynětí z pravomoci (projevy na parlamentní půdě nepodléhají trestnímu postihu, pozn. red.). Toto rozhodnutí je konečné a neznám žádnou procesní cestu, jak by mohlo být v této konkrétní věci zvráceno. Sice nemáme precedenční systém, ale těžko například policisté půjdou proti takovému rozhodnutí.
Měl jste vůbec možnost nějak změnit rozhodnutí městského soudu?
Neměl. Měli jsme naprosto nulový prostor k vlastnímu posouzení věci. Ten právní názor byl zcela jasný, byl komplexní, to znamená, že se nejednalo o nějakou dílčí otázku, kterou by soud vyřešil. Šlo o takovou formulaci právního názoru, která zcela odpovídá formulaci zprošťujících důvodů v trestním řádu.
Byl jste zklamán, že všechna vaše práce přišla nazmar?
Případ jsme projednali a rozhodovali podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. A doufám, že ta práce úplně vniveč nepřišla.
Nějaký pocit z toho ale máte.
Jsem povinen respektovat názor odvolacího soudu, který se neztotožnil s našimi právními závěry. To je otázka profesionality.
Ve zdůvodnění jste naznačil, že by věc nemusela zcela skončit. Co by podle vás měly teď dělat orgány činné v trestním řízení?
Já nevím, co by se mělo stát. To je na orgánech činných v trestním řízení. Pokud se jedná o pana Škárku a paní Kočí (poslankyně Kristýna Kočí, která převzala od Bárty další obnos a u soudu ho usvědčovala z úplatkářství, pozn. red.), tak podnět, jsme učinili už v minulém rozsudku. Na tom není co měnit. Je zcela na policii a státním zastupitelství, jak se k tomu postaví. Já jsem ve stejném postavení, jako by podnět podával jakýkoli jiný občan.
Řekl jste, že skutkový stav byl prokázán, lišíme se v hodnocení. Co tedy vlastně bylo prokázáno? Bohatý faktický lídr strany předával po restauracích vysoké částky politikům...
To se prokázalo a totéž říkal i pan obžalovaný Bárta, který to zde přiznával. Fakticky se prokázala jeho verze s určitými drobnými odchylkami.
Prokázala se i souvislost mezi penězi a následným jednáním dotyčných politiků?
Nic takového prokázáno nebylo. To ale není podmínkou trestnosti.
