Prezidentské pohřby byly v Československu celonárodní tryznou i aktem v ústraní

První československý prezident zemřel dva roky po odchodu z funkce, ve které strávil 17 let. Státní pohřeb se konal 21. září 1937. Smuteční obřad začal na Pražském hradě, poté byla vlajkou zahalená rakev s Masarykovými ostatky převezena šestispřežím na dělostřelecké lafetě na Wilsonovo nádraží, odtud vlakem do Stochova a poté do Lán, kde byl prezident pochován.

Celou smuteční cestu, jak po Praze, tak kolem železniční trati do Lán, lemovaly desetitisíce lidí. Samotného průvodu se zúčastnily stovky hostů včetně zástupců evropských zemí, pro něž byl vypraven zvláštní vlak. V Lánech nesli rakev na hřbitov místní občané.

Od 30. listopadu 1938 do 15. března 1939 byl prezidentem pomnichovské ČSR, poté až do 4. května 1945 byl státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava. Po květnovém osvobození byl uvězněn v Praze na Pankráci, kde také ve vězeňské nemocnici zemřel. Po jeho skonu úřady nepovolily vydat smuteční oznámení a pohřeb se konal 30. června 1945 v utajení na pražském vinohradském hřbitově jen za účasti nejužší rodiny. Jeho jméno se na náhrobku mohlo objevit až po roce 1989.

Prezident v letech 1935 až 1938 a 1945 až 1948 (1940 až 1945 byl prezidentem v exilu) zemřel tři měsíce po své abdikaci (abdikoval 2. června 1948) v Sezimově Ústí u Tábora. Státní pohřeb se konal 8. září 1948 v Praze v režii komunistické strany, která po puči v únoru 1948 převzala v zemi moc.

Komunisté se báli otevřeného protestu, a proto dva dny před pohřbem zatýkali možné „provokatéry“. Přesto se jeho pohřeb stal příležitostí k projevům nesouhlasu s komunistickým režimem. Katafalk s rakví byl vystaven v Pantheonu Národního muzea. Beneš je pohřben v zahradě své vily v Sezimově Ústí, rakev s ostatky byla do hrobu uložena 10. září 1948.

První komunistický prezident stál v čele státu od června 1948 do 14. března 1953, kdy zemřel ve funkci. Jeho státní pohřeb, který se konal 19. března, byl velkolepě zorganizovanou tryznou. Rakev byla vystavena ve Španělském sále na Hradě. Smutečního průvodu se vedle nejbližších příbuzných zúčastnilo i 350 pečlivě vybraných hostů.

Celou trasu průvodu lemoval řetěz vojáků, příslušníků bezpečnosti a Lidových milicí a desítky tisíc lidí. Gottwaldovo nabalzamované tělo bylo vystaveno ve skleněné rakvi v Památníku osvobození na Žižkově. V roce 1962 bylo zpopelněno a uloženo v žižkovském památníku. Po roce 1989 byla Gottwaldova urna uložena na Olšanských hřbitovech.

Zápotocký byl prezidentem v letech 1953 až 1957 a stejně jako Gottwald zemřel ve funkci. Smuteční katafalk byl vystaven ve Španělském sále na Pražském hradě. Pohřeb se konal 18. listopadu. Smuteční průvod, kterého se zúčastnily tisíce lidí, zamířil přes Letnou a Václavské náměstí do strašnického krematoria, kde byly ostatky Zápotockého zpopelněny. Urna byla poté uložena v Národním památníku na Vítkově. Po pádu komunistického režimu byla urna přenesena do rodinného hrobu na hřbitově v Praze - Strašnicích.

Novotný byl prezidentem od listopadu 1957 do března 1968, kdy byl donucen abdikovat. Zbytek života strávil v ústraní. Byl pohřben bez státních poct, jeho hrob je na hřbitově v Praze na Malvazinkách.

Svoboda, který byl prezidentem od března 1968 do května 1975, strávil poslední roky života v ústraní v péči lékařů. Jeho pohřeb se všemi státními poctami se konal 26. září 1979. Stejně jako u Zápotockého byla rakev s ostatky za velkého zájmu veřejnosti vezena ulicemi na lafetě děla. Po kremaci byla urna uložena v Národním památníku na Žižkově. V roce 1993 byla přenesena do rodinné hrobky Svobodových na hřbitově v Kroměříži.

Poslední komunistický prezident Husák byl ve funkci od května 1975 do prosince 1989. Od prezidentské abdikace žil v ústraní v rodné Bratislavě, kde je také pochován. Jeho pohřeb se konal 21. listopadu roku 1991 v rodinném kruhu. Pohřbu se zúčastnili i tehdejší nejvyšší představitelé Slovenské národní rady a slovenské vlády František Mikloško a Ján Čarnogurský.