Němci chtěli bránit Sudety v českých pevnostech

„Uhnízdili se především v malých bunkrech, tzv. řopících, odkud hodlali čelit postupující sovětské armádě. Uvnitř bunkrů jsme nacházeli různé věci, třeba dřevěné stolky, jimiž německé posádky řopíky vybavily,“ přiblížil znalec vojenské historie Trutnovska Miroslav Kejzlar.

„Přítomnost německých posádek v lehkých opevněních dosvědčují i rozšířené střílny pro jejich větší kulomety,“ doplnil.

Němci načas obsadili řadu z 231 lehkých bunkrů od koruny krkonošského Obřího dolu přes Jestřebí hory po Dobrošov na Náchodsku. Vojáci wehrmachtu v bunkrech nad Babím u Žacléře očekávali útok sovětských vojsk ve směru od jedné ze zemských bran Libavského sedla u Královce na Trutnovsku, kudy měli předtím sami v plánu vpadnout do Čech.

Čeští ani později němečtí vojáci z pevnůstek na nepřítele nakonec nestříleli. Čechy v září 1938 odzbrojila mnichovská dohoda. Rusové se cestou na Berlín v roce 1945 prohnali v hlavním sledu tehdejším východním Pruskem, dnešním Dolnoslezským vojvodstvím.

Němci ukradenou slušně vyzbrojenou linii českých pohraničních bunkrů takticky minuli. „Tehdy se ještě nevěděl směr hlavního úderu na Berlín,“ vysvětlil Hejzlar.

Svědectví o odhodlání bránit republiku i později Němci obsazených bunkrů brzy podá rozšířená naučná stezka Opevněné Trutnovsko. Dominantou stezky a celé linie zůstává dělostřelecký srub Stachelberg (Ježová hora) strategicky postavený na dostřel od Libavského sedla. Tvrz dnes slouží jako originálním muzeum doplněné o možnost prohlídky rozsáhlého podzemí.

Stezku společnost Stachelberg postupně vyzbrojuje dalšími pevnůstkami žacléřské obranné linie. Zapomenuté bunkry skryté za hradbou náletových dřevin je zprvu nutné vysvobodit ze zajetí divoce rostoucích stromů.

„Kácet jsme začali letos na jaře. Zpracovali jsme kubíky dřeva. Některé řopíky nebyly za stromy, z nichž řada pamatovala ještě sudetské Němce, ani vidět,“ popsal sisyfovskou práci Kejzlar.

Parta ze Stachelbergu letos plánuje vrátit do hry o české pohraničí trojici řopíků na trase budoucí naučné stezky. „Jde o kulturní památky, o něž jsme povinni náležitě pečovat,“ podotkl Kejzlar.

Okruh po žacléřské pevnostní linii rozšíří stanoviště bezzákluzového kanónu z šedesátých let minulého století. Děla skrytá v palebné pozici kdysi stála za železnou oponou podél západní hranice.

„Kanón máme kompletně zrekonstruovaný a naleštěný. Stanoviště sice nikdy nebylo součástí zdejší linie. Prostor bývalé hlásky a podzemního radiačního krytu v sousedství dnešní rozhledny k tomu ale přímo vybízel,“ přiblížil.

Změny čekají i zpřístupněné podzemí Stachelbergu. Tvrz v hloubce padesát metrů zanedlouho spojí se sousedním nedostavěným bunkrem skoro půl kilometru dlouhá chodba. Dvojici pevnostních objektů měla propojovat už před osmdesáti lety.

„Chodba bude sloužit jako druhý únikový východ ze Stachelbergu,“ upřesnil Kejzlar.