Velmi významně přibývá kolapsů z přehřátí u vytrvalostních sportovců

Většina kolapsů u vytrvalostních atletů nastává za cílovou páskou po ukončení zátěže. Příčinou bývá vyčerpání, pokles krevního tlaku nebo dehydratace. Tyto kolapsy ale ve většině případů nezpůsobí žádné větší zdravotní komplikace.

Jakmile ale závodník zkolabuje v průběhu závodu, může se jednat o život ohrožující stav a je zapotřebí okamžitý lékařský zásah.

Mezi nejčastější dramatické stavy patří srdeční zástava, tepelné trauma z přehřátí, významný pokles hladiny sodíku či glukózy v krvi apod. Nejvážnější z nich, náhlá srdeční smrt, postihuje přibližně 1 z 50 000-100 000 mladých atletů ročně. U starších sportovců je poměr 1:7000 ročně.

Závodů typu maratonu či dlouhého triatlonu se přitom nejčastěji účastní lidé ve věkové skupině 35-49 let. Proto je na takových závodech riziko kolapsů opravdu vysoké.

Dlouhé běhy jsou také často spjaté s rozvojem symptomatické hyponatrémie v důsledku paradoxně nepřiměřeně vysokého přísunu tekutin, tzv. „otravy vodou“. Děje se tak především u rekreačních běžců, kteří se stále drží dnes již prokazatelně nesmyslného pravidla - „Musíš pít co nejčastěji a nejvíce.”

U hyponatrémie dochází v nejtěžších případech k otoku mozku, který může být život ohrožující. Mementem je například bostonský maraton v roce 2002, kdy zkolabovalo kolem 400 sportovců a řada z nich trpěla právě hyponatrémií.

„Největší chybou v okamžiku přicházejícího kolapsu je neschopnost včas rozpoznat příznaky a váhání při přijetí potřebných opatření. Nerozhodnost a nekompetentnost pozorujeme často jak na straně sportovců, tak na straně pořadatelů,“ popisuje František Vojík z Aesculap Akademie, která pořádá kurzy krizových stavů u vytrvalostních sportovních výkonů.

Přitom nejsou-li včas rozpoznány příznaky a správně řešeny, mohou vyústit v nezvratnou tragédii.

U akutního kolapsového stavu je na prvním místě vyhodnocení životně důležitých funkcí, tj. stavu vědomí, dýchání, krevního oběhu. V případě, že atlet náhle zkolabuje, je v bezvědomí, nedýchá, případně má pouze lapavé dechy, je nezbytné okamžitě zahájit neodkladnou resuscitaci a přivolat odbornou pomoc.

Varovnými známkami závažné poruchy zdravotního stavu je jakákoliv změna stavu vědomí (např. zmatenost), nízký krevní tlak, vysoká, nebo naopak nepřiměřeně nízká tepová frekvence, vše přetrvávající navzdory klidové poloze vleže se zdviženými dolními končetinami nad úroveň srdce, a také vysoká tělesná teplota nad 40 °C.

„Příznaky závisí vždy na příčině. Náhlý kolaps v průběhu aktivity je vysoce podezřelý z primárně srdeční příčiny. Jindy mohou být srdeční příčiny předcházeny bolestmi ha hrudi, pocitem neobvyklého bušení srdce, námaze nepřiměřenou dušností, pocitem na omdlení,“ popisuje stavy předcházející kolapsu lékař, vědec a sportovec Martin Matějovič z I. Interní kliniky FN Plzeň a LF UK.

Přehřátí často začíná celkovou slabostí, bolestmi hlavy, nauzeou, zvracením, svalovými křečemi. V dalším stadiu se rozvíjí zmatenost, iracionální chování, atlet není schopen udržet se na nohou, vrávorá. Mohou se objevit generalizované křeče až bezvědomí.

„U kolapsu z důvodu přehřátí organismu je nejdůležitější okamžitě začít chladit. Nejefektivnější jsou vany s ledem, kam se kolabující sportovec co nejrychleji umístí,“ apeluje na pořadatele akcí lékař.

„I když se nejedná vyloženě o život ohrožující stav, základem je přerušit sportovní výkon a vysvětlit mnohdy odporujícímu atletovi, že existují mnohem důležitější věci než třeba doběhnout maraton,“ dodává Vojík.