Hlavní obsah

Osm nenápadných způsobů, jak se zaručeně zničit

Právo, Ivana Prudičová

Sebepoškozování neboli sebedestrukci můžeme s trochou nadsázky přirovnat k hřebíkům do rakve. Zvolíme-li velký, výsledek se dostaví rychle a zaručeně. Malý a nenápadný si ale, v případě četného a dlouhého používání, s tím větším nezadá. Velkým hřebíkem je míněn alkohol, drogy nebo sebevražedné jednání. Malými hřebíčky mohou být nejen naše špatné návyky, ale mnohdy i společensky přijatelné, a dokonce vítané chování.

Foto: Profimedia.cz

Nestřídmost. S trochou brutality bychom mohli tento hřebíček do rakve nazvat obžerstvím.

Článek

Diktát dnešní doby je striktní a nekompromisní. Zdravý životní styl! Podřizujeme mu způsob stravování, trávení volného času a možná i výběr partnera. Vždyť kdo by dnes toužil po mastném bůčku, když může radostně ukusovat raw tyčinku? A která z nás po prvorepublikovém panu radovi, když se jí nabízí adrenalinem napumpovaný svalovec? A který blázen by si nedal dlouhý běh ve smogem zamořeném městě místo toho, aby ležel před televizí?

Jenže každý, i zodpovědný, informovaný a navenek spořádaný jedinec, má schovaného svého malého, malinkatého kostlivečka ve skříni. Je jím ryze soukromá a nenápadná sebedestrukce, kterou si možná neúmyslně, ale možná zcela záměrně zkracuje život, podlamuje zdraví.

Nevěříte a myslíte si, že řeč je o nějakém zvláštním, nově objeveném druhu Homo sapiens? Nikoli. Stačí se podívat, třeba jen letmo, na seznam těch nejznámějších, nejobyčejnějších a bohužel i nejčastějších způsobů poškozování sama sebe.

1. Nestřídmost

S trochou brutality bychom mohli tento hřebíček do rakve nazvat obžerstvím. Ne nadarmo je nadužívání jídla jedním z hlavních hříchů křesťanů. Nenechme se ale mýlit. Nejde nám o dosažení módní vyzáblosti spojené s erotickým chrastěním kostí.

Chceme varovat před zdravotními riziky, která s sebou extrémní vypasenost přináší. Je zbytečné mluvit o vysokém krevním tlaku, chorobách srdce a ledvin, nadměrném zatížení kloubů a v neposlední řadě nedostupnosti hezkého oblečení.

Je dobré si uvědomit, že stravování má svoje pravidla, jejichž dodržování je pro nás výhodné. Vždyť i přísloví o večeři darované nepříteli je staré jako lidstvo samo.

Pokud mrzutě odkládáte talíř s chutnou krmí, potěšíme vás malým výzkumem zabývajícím se konzumací čokolády. Té se v zájmu štíhlé linie není nutné vzdát, možná přímo naopak! V brzké budoucnosti se jistě bude užívat stejně jako vitaminy v chřipkové sezoně.

Tento božský pokrm totiž obsahuje nejen železo, hořčík, fosfor, zinek a draslík, ale snižuje prokazatelně vysoký krevní tlak, a dokonce chrání pokožku před účinky slunečního UVB záření ještě celých 24 hodin po slunění. No je něco hezčího než se slunit na pláži a pojídat minimálně sedmdesátiprocentní kvalitní čokoládu? Proto nevěšte hlavy, konkrétně s touto sebedestrukcí se dá bojovat i chutně a radostně!

Ale neodpustíme si poznámku na okraj – pojem nestřídmost se totiž samozřejmě nemusí zdaleka týkat jen každodenních lukulských hodů. Můžeme si jí škodit vlastně v jakémkoli významu, ať už ve svém životě nestřídmě uspokojujeme jakékoli potřeby. Sexem počínaje přes nakupování až třeba po hon za novými, lepšími, adrenalinovějšími zážitky.

A obecně se dá dokonce říct, že nestřídmost lidstva zřejmě jednou zničí i celou naši planetu. Takže raději opatrně s touto neřestí…

2. Sebepodceňování

Záměrně právě tento jev zařazujeme na druhé místo pomyslného žebříčku vlastní destrukce. Může mít totiž přímou návaznost na předchozí bod. Vždyť, kdo nemá velikost mušího pasu, jako by neexistoval!

Naštěstí móda již začíná přát i boubelatým a útulným postavám disponujícím lidskou velikostí a občas i nadměrným pozadím. Sebepodceňování se samozřejmě nemusí týkat jen vzhledu a postavy. Předmětem nezdravě nízkého sebevědomí může být cokoli, od intelektu až po stav konta.

Se sebepodceňováním jdou ruku v ruce strach z výzev a tvorba katastrofických scénářů, které pak sami úspěšně naplňujeme. K naší smůle.

Nejúčinnější rada bývá ta nejjednodušší. Přestat se srovnávat s ostatními a přijmout se se všemi nedostatky. Skutečnými i domnělými. V tom úplně nejideálnějším případě pak z těchto nedostatků učinit přednost. Z tloušťky poznávací znamení, z koktání roztomilost a z plešaté hlavy sexy symbol. Ach, takový Seal, Vin Diesel nebo Stanley Tucci… Kdo by toužil po nějakých vlasech!

Dle jednoho staršího výzkumu z německého Dortmundu je sebepodceňování pro člověka stejně fatální jako chronická nemoc nebo dlouhotrvající chudoba.

Poškozené zdraví, zpřetrhané sociální vazby a vyšší sebevražednost jsou přitom jen ty nejmarkantnější důsledky tohoto stavu, pokud trvá dlouhodobě. Ale máme i dobrou zprávu. Pokud přijmeme opatření a začneme se vnitřně posilovat, budovat svou odvahu a víru v sebe, pak máme daleko větší šanci na uzdravení, či lépe řečeno narovnání se do normálu, než v případě zmíněných chronických chorob nebo životní bídy. To stojí za přemýšlení, ne?

3. Perfekcionismus

Kdo by nechtěl být ve všem dobrý, skvělý, perfektní a úspěšný. Společensky oceňovaná vlastnost, pěstovaná rodiči u dětí již od mládí. Musíš, nesmíš, to dokážeš, to dáš! A když tvůj výtvor není dokonalý, je to špatně. Ty jsi špatný…

Kde je ale prostor pro vlastní názor, vlohy a také třeba chvíli nudy, poflakování či přemýšlení o ničem? Perfekcionista je chudák, pomalu, ale jistě páchající sebevraždu. Tempo, které sám sobě ordinuje, ho ničí stejně jako kuřáka nikotin a narkomana drogy.

On je ale na rozdíl od nich chválen, a dokonce ve svém sebedestruktivním tažení podporován. Odměnou mu je poslední pohled do očí milosrdné sestry na nemocničním lůžku. Kdyby jen prozřel o pár let dřív a dokázal se vymanit z osidel rodičovských a posléze i svých ambicí! Mohl včas utéct do divočiny vlastních názorů, osvobodit se a být sám sebou. Snad ne tak dokonalý, ale možná šťastný.

K zamyšlení je k dispozici dotazníková akce, která proběhla vloni v New Yorku jako součást bakalářské práce. Zkoumala subjektivní pohled na kvalitu života respondentů, přičemž srovnávala bezdomovce podobného věku se stejným počtem pracovníků vyššího managementu.

Každý z účastníků měl zodpovědět pár jednoduchých otázek. Zda je šťastný, za jaký život by vyměnil ten stávající, co by si přál atd. Asi tušíte, která skupina hodnotila svůj život lépe a téměř si nepřála nic měnit. Tak až vám dítko oznámí, že chce být v dospělosti bezdomovcem, možná mu to ani nevymlouvejte.

4. Lenost

Chytré hodinky vás po půlhodině lenošení zvednou z křesla, rotoped láká k nekonečně nudné jízdě a běžecké boty už mají úplně vyšlapané podrážky. Myslíte si, jak akční a zaplněný program máte, a že vás tudíž nikdo nemůže nařknout z lenosti? Přesto se i vy můžete stát adeptem na cenu Lenoch roku!

Neurážejte se prosím a zapojte orgán, který právě možná trošičku lenoší. Mozek! Právě on totiž obvykle nebývá v hledáčku našeho zájmu.

Foto: Profimedia.cz

Abyste si důkladně uškodili, nemusíte se přímo řítit kulkám vstříc jako Butch Cassidy a Sundance Kid ve stejnojmenném filmu (1969, v podání Paula Newmana a Roberta Redforda).

Kdo si udělá čas na četbu klasika? A kdo se zaposlouchá do opravdu kvalitní hudby? Kultura se stala fastfoodem rychlé spotřeby. Na přemýšlení, rozjímání a sebevzdělávání už není čas. Všechno musí být rychlé, jednoduché a lehce dostupné. Všechny činnosti se úzce specializují a všeobecný rozhled a znalosti, a to především souvislostí, se staly minulostí.

Podle nedávného průzkumu jedné americké filmové společnosti si průměrný divák utvoří názor na nový a jemu zatím neznámý pořad už během první minuty sledování. Co lze za tak krátkou dobu zjistit a co všechno se během této minuty, rozhodující o budoucím bytí všech účinkujících, musí odehrát, aby byl znuděný, lehce ospalý a možná i přejedený divák vtažen do děje?

Možná podobně reagujeme i na nové kolegy, kolemjdoucí nebo sousedy. Zkusme si dát netradiční předsevzetí a hýčkat nejen tělo, ale i ty dvě záhadné polokoule schované v určitě roztomilé hlavince! Život si zaslouží náš čas i naše úsilí.

Vždyť je dávno známým faktem, že větší šanci na dlouhé žití mívají právě duševně čilí lidé. Proč, to už si můžete nastudovat sami – v rámci tréninku…

5. Promiskuita

Pečlivý čtenář už jistě tuší, že právě toto chování je společensky kladně přijímané a tolerované. Aby nedošlo k omylu. Řeč není o prostituci, jen o lehkomyslném a častém střídání partnerů. Ať už se jedná prvoplánově o nezávaznou zábavu, či vytrvale zoufalý lov partnera, výsledek může být katastrofální.

Nemíníme zmiňovat pohlavně přenosné choroby, které se samozřejmě časem dostaví a před kterými neochrání nadměrně hravé jedince ani kondom velikosti pláštěnky.

Chceme zmínit stav duševního rozpoložení aktérů, který nevyhnutelně následuje. Trpká pachuť frustrace a osamění, vlastní nedostatečnosti a někdy i sebenenávisti může být tím pomyslným hřebíkem vlastního sebeničení.

Je libo veselý průzkum týkající se chronických záletníků? Zde je! V hledáčku vědců se ocitli nevěrní muži žijící navenek ve spořádaném a šťastném manželství. Otázka jim položená byla prostá. Proč zahýbají, když mají doma krásnou a milující manželku?

Důvody byly různé. Nejčastější odpovědí byla touha po dobrodružství a změně. Druhé místo zaujímala pomsta. Ptáte se za co? Světe, div se, za vyšší výdělkové schopnosti partnerky, za její bezchybnost a dokonalost!

Ani třetí pořadí nikoho s funkčním mozkem nepotěší. Důvodem nevěry prý byla věčná touha rozsévače, které se nedá odolat. Zde asi není co dodat…

6. Pozor na katastrofické scénáře

Představa, moderně řečeno vizualizace, ovlivňuje výsledek našeho jednání víc, než asi tušíme. Naštěstí se nemusí jednat jen o negativní očekávání, tedy vytváření vlastního katastrofického scénáře v nejrůznějších situacích.

Mimochodem, pokud toto děláme často, jsme na nejlepší cestě do pekel. Takže si uvědomte, že i kladné představy se mohou naplnit, pokud sami sebe přesvědčíme o jejich proveditelnosti. Samozřejmě se nejedná o výhru v loterii. Ale takový přijímací pohovor, zkoušky nebo věčnou snahu o zhubnutí tímto způsobem ovlivnit lze.

Není tajemstvím, že pokud si budeme neustále opakovat, že to či ono nedokážeme, podvědomá snaha ovlivněná našimi myšlenkami nám to umožní. Opačný scénář je pro nás samozřejmě výhodnější.

Jenže, co když nám určité vzorce chování vtloukali již odmalička a my totéž, i když třeba úplně nevědomky, činíme svým dětem? Vždyť kdo nám napovídal, že nemáme talent na to či ono, nemůžeme vykonávat určitou profesi a k tamtomu, víte čemu, se nehodíme absolutně vůbec! Není načase zjistit, zda jsou všechna tato dogmata pravdivá?

Možná s údivem zjistíme, že je všechno jinak. Světově proslulá klavíristka Lilia Zilbersteinová v jednom rozhovoru zmínila, že za jejím úspěchem stojí učitelka hudební školy, která jí už v pěti letech tvrdila, že dokáže vše, co bude chtít, a ona jí uvěřila.

Stejnou zkušenost učinila i naše slavná pěvkyně Ema Destinnová, která jméno své učitelky, jež nad ní odmítla zlomit hůl, přijala za vlastní. Totéž potvrdí celá řada úspěšných lidí ze všech oborů. Vštípená sebedůvěra je vynesla na vrchol. Tak vzhůru alespoň na nejbližší kopec!

7. Dobré boty jsou základ

Neradostnou hitparádu odlehčíme trochu překvapivou, ale o to důležitější drobničkou. K větší životní pohodě a připravenosti čelit nástrahám osudu nám pomohou dobré boty!

Jednu trochu zvláštní studii si zadala továrna na obuv světoznámé značky. V předpokladech se nejen nemýlila, ale z výsledků byla jistě cynicky nadšena. Lidé v nepohodlné obuvi způsobují nejen až o třetinu víc dopravních nehod, ale jsou méně úspěšní ve studiu i v pracovním procesu, a v dlouhodobé perspektivě dokonce vykazují i vyšší rozvodovost.

Že by se rýsovala rada, jak předcházet manželským hádkám? Možná koupě několika párů opravdu kvalitních, a hlavně pohodlných botek pro oba zúčastněné vše vyřeší! A v rámci prevence s koupí raději neotálejte.

8. Nereálná očekávání

Tímto fenoménem naší doby naše neveselé povídání zakončíme. Možná se ptáte, proč by měla být zrovna nereálná očekávání fenoménem?

V posledních desetiletích jako bychom (mnohdy jistě právem) očekávali, že máme automatický nárok na spoustu věcí. Někdy to vypadá, že na všechno. Na štěstí, na vztah a jeho fungování, na dobrý život, na zdraví, na peníze, které nám do značné míry usnadní a umožní všechno ostatní.

A když to, co očekáváme, z nejrůznějších důvodů nepřichází, cítíme se zrazeni. Zklamáni. Jako bychom nedostávali to, co si zasloužíme. A tak trpíme, případně obviňujeme všechny kolem sebe, opouštíme vztahy při prvním problému, bereme si půjčky, protože my přece na ty věci, po kterých toužíme, máme nárok, nadáváme na politiky a sedíme přitom doma v křesle…

V tomto případě je ale třeba myslet realisticky. Nic není ve skutečnosti tak krásné, jako to, co si vysníme. Partner nebo děti nebudou nikdy tak dokonalí, studium nebo práce tak zajímavé a ve všem naplňující. Včetně našich vlastních fyzických a psychických schopností.

Není lepší nechat se znovu a znovu životem překvapovat než skuhrat, že to či ono, případně nic není tak, jak jsme to chtěli mít? Dobrá zpráva je, že štěstí přeje připraveným. A tak je třeba přiložit ruku k dílu a mít oči otevřené, protože to, co člověk nečeká, často bývá to pravé. Ať už jsou naše vysněné cíle nebo očekávání jakékoli.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Související články

Jak posílit sebedůvěru u dítěte

Sebedůvěra je vlastnost, která je charakterizována důvěrou v sebe samého. Z velké části přitom závisí na úspěšných zkušenostech a podpoře okolí. V životě...

Výběr článků

Načítám