Článek
Vyjednavači se měli snažit Haftara přesvědčit, že místo aby Libyi uvrhl do další občanské války, může se stát úspěšným politikem. Maršál jim sice řekl, že je připraven s premiérem Fáizem Sarrádžem jednat, ale pokud se nedohodnou na rozdělení moci, hlavní město vojensky obsadí.
Tažení Haftarovy Libyjské národní armády (LNA), která zatím působila hlavně na východě země, je největší vojenská intervence v Libyi od svržení bývalého vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011. Pro země, které se roky snažily pětasedmdesátiletého Haftara zapojit do politického řešení, je to porážka. Je mezi nimi Francie, Británie a Itálie.
Zaskočeny jsou i Spojené arabské emiráty nebo Egypt, které dosud stály za Haftarem a označovaly ho za hráz proti organizaci Islámský stát na severu Afriky. Paříž, která byla Haftarovi nápomocná, tvrdí, že o zahájení vojenské akce neměla informaci předem. O tom, že chce maršál chce zahájit ofenzivu, neměla zdání ani OSN.
Nepodporujeme ho, ujišťuje Moskva
Moskva už v pátek ujistila, že Haftara žádným způsobem nepodporuje. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov vyzval bojující strany ke zdrženlivosti a k tomu, aby se vyvarovaly krveprolití.
V roce 2017 přitom Haftara v Moskvě přijal ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Haftarův mluvčí navíc nedávno prozradil, že přestože platí embargo na dodávky zbraní do Libye, Rusko LNA posílá neupřesněné vybavení a pomáhá jeho část udržovat v provozu.
Když se první vojáci LNA objevili u Tripolisu, označil jeden z diplomatů vývoj za pouhou psychologickou hru. Haftar je ale brzo vyvedl z omylu. „Ztratil jsem kvůli němu dva roky,“ řekl jeden z diplomatů. Patřil k těm, kteří se ho snažili přesvědčit, že jeho názor o nezralosti Libye na demokracii je mylný.
Kde se Haftar vzal
Maršál patřil k vojákům, kteří Kaddáfímu v roce 1969 pomohli k moci, ale rozešel se s ním za války s Čadem v 80. letech. Haftar tehdy v Čadu padl do zajetí a pomoci mu musela americká Ústřední zpravodajská služba (CIA). Žil pak 20 let v USA a do Libye se vrátil v roce 2011.
O tři roky později zahájil svou činnost v Benghází, kde zahájil postup proti radikálům z organizace Islámský stát. Měl tehdy 200 vojáků a 13 vrtulníků. Brzy ale získal další, včetně elitní jednotky a místních kmenů.
Pomohla Francie
Přes tvrdý postup se mu ale džihádisty nedařilo porazit. Tehdy mu Francie, která má na východě zájmy v těžbě ropy a politicky má blízko ke Spojeným arabským emirátům a Egyptu, nabídla pomoc. Koncem roku 2015 poslala vojenské poradce a specialisty na boj v obydlených zónách. Francouzi pomohli Haftarovi situaci změnit, takže ten mohl v roce 2017 ohlásit vítězství nad radikály.
Arabské státy ho uznávaly za oficiálního armádního velitele a Francie mu pomohla k většímu mezinárodnímu uznání. Francouzský prezident Emmanuel Macron přijal Haftara i Sarrádže v roce 2017 a snažil se je přesvědčit, aby se dohodli. Marně.
Experti uvádějí, že Haftarova armáda má nyní tisíce členů, jenom elitní jednotka jich má 3500. Získal nejenom východ, ale nyní i jih země.
Politologové upozorňují, že ačkoliv Haftar své spojence zaskočil, musejí se s tím vyrovnat a stát za ním. Jalel Harchaoui z analytického institutu v Haagu se domnívá, že ačkoli nikdo z Haftarových zahraničních podporovatelů není nynějším vyhrocením situace v Tripolisu nadšen, nemají na vybranou a musejí za ním stát i nadále.
„Téměř pět let vsázeli na jednu klíčovou postavu, a toho se nemohou vzdát přes noc,“ řekl Harchaoui.