Prasat ve světě přibývá a pravděpodobnost nákaz roste

Vir A/H1N1 potvrdil podle listu Wall Street Journal obavy některých vědců, že s přibývajícími chovy prasat, ale také drůbeže a dalšího domácího zvířectva, narůstají i zdravotní a ekologické problémy.

Prasata jsou svým způsobem nejnebezpečnější, protože jsou člověk biologicky bližší než drůbež a přenos virů je pravděpodobnější. Ostatně i při současném šíření prasečí chřipky byl naopak zaznamenán přenos viru z člověka na prase.

„V podstatě se dá říci, že se tu tísní příliš mnoho lidí a zvířat různých druhů pohromadě,“ vysvětluje James Roth, profesor z Fakulty veterinární medicíny na Iowské státní univerzitě. „Nositelé nákazy se v takovém prostředí snáze šíří a množí.“

Prasata jsou relativně levným zdrojem bílkovin a OSN předvídá pokračující rozšiřování chovů, především v Asii, kde není tak propracovaný monitoring zdravotního stavu ať již zvířat nebo lidí. Nemoci se zde šíří mimo jiné splachování výkalů do velkých řek, z nichž pak čerpají milióny lidí vodu. 

Problémy také narůstají s tím, jak se chovy prasat - například ve Vietnamu, kde je 27 miliónů vepřů - přesouvají kvůli nedostatku místa z venkovských oblastí blíž k lidnatým městům. Ještě před deseti lety byla přitom populace vepřů v této zemi o deset miliónů nižší.

Ve východní Asii se ostatně v posledních desetiletích objevilo více typů nemocí svázaných s prasaty. Například tzv. nemoc modrých uší, která se rozšířila v Číně a ve Vietnamu ve stovkách tisíc případů v roce 2007 a přiměla Kambodžu zavřít s těmito sousedními státy hranice.

V Malajsii pak v letech 1998-1999 zabil vir Nipah sto lidí. Za původce nákazy byly rovněž označeny prasečí farmy. Ačkoli Malajsie vyřešila nákazu vybitím miliónu prasat, objevila se nákaza následně v Bangladéši. A na počátku letošního roku byla na Filipínách u několika pracovníků ve vepřínech i u zvířat samotných zjištěna méně nebezpečná mutace viru Ebola.