Článek
Příznivci globálního paktu si od něj slibují spolupráci v řešení problémů migrace či lepší boj proti pašerákům lidí. Podle kritiků ale text představuje migraci jako pozitivní fenomén, čímž podporuje nekontrolovanou migraci. Jeho odpůrcům vadí i to, že stírá rozdíl mezi nelegální a legální migrací. Naopak někteří obhájci lidských práv ho označují za nedostatečný, například pokud jde o přístup migrantů k humanitární pomoci.
„Mohu jen doufat, že i ostatní uznají cenu paktu pro své společnosti a vstoupí do našeho společného podniku,” uvedl na úvod konference v Marrákeši generální tajemník OSN António Guterres, podle něhož pakt pomůže zabránit utrpení a chaosu a bude prospěšný pro všechny.
Pakt už letos v červenci schválily všechny členské země OSN, nepřipojily se jen Spojené státy, z jednání o paktu se stáhly už loni v prosinci, protože dohoda je podle nich neslučitelná s jejich migrační politikou.
Klesající podpora paktu
Ve druhé polovině července ohlásilo odchod z jednání Maďarsko. Uvedlo, že pakt jde zcela proti bezpečnostním zájmům země a že ta dohoda pro svět představuje „hrozbu”.
Rakouský kancléř Sebastian Kurz a vicekancléř Heinz-Christian Strache 31. října oznámili, že Rakousko pakt nepodepíše. Lídři bulharských vládních stran se 12. listopadu shodli na tom, že dokument ohrožuje národní zájmy.
Česká vláda pakt odmítla 15. listopadu. [celá zpráva] Podle stanoviska ministerstva zahraničí se do dokumentu nedostalo jasné rozlišení mezi legálními a nelegálními migranty a označení nelegální migrace za nežádoucí.[celá zpráva]
Místo, kde se jedná o Globálním paktu o migraci
Polská vláda 20. listopadu v oficiálním prohlášení uvedla, že pakt nepodpoří, protože spíše zhorší migrační krizi. Ve stejný den oznámil odmítnutí paktu také izraelský premiér Benjamin Netanjahu kvůli ochraně hranic Izraele.[celá zpráva]
O den později pakt odmítl také australský premiér Scott Morrison, podle něhož je dokument v rozporu s přísnou imigrační politikou státu.
Devátou zemí, která jasně pakt odmítla, se stalo Slovensko. [celá zpráva]
Nezávazný pakt
Právně nezávazná dohoda má mimo jiné řešit i to, proč lidé migrují, jak je chránit, jak je v nových zemích integrovat, nebo jak umožnit jejich návrat domů. Jednání o globální dohodě začala v důsledku migrační krize v Evropě v roce 2015, která byla největší uprchlickou krizí od druhé světové války. Příliv migrantů vyvolal v Evropě strach z cizinců a nacionalistické nálady.
Globální pakt o migraci má zlepšit mezinárodní řešení uprchlické problematiky, jeho cílem je podpora bezpečné, řízené a legální migrace a snížení počtu případů pašování lidí a obchodování s lidmi.
Podle agentury DPA dokument nijak nevyzývá k tomu, aby lidé migrovali a opouštěli své vlasti. Nicméně popisuje migraci jako „zdroj blahobytu, inovací a udržitelného rozvoje”, i když hovoří také o problémech a nebezpečích s migrací spojených. Pakt mimo jiné naléhá na zúčastněné země, aby nezadržovaly migranty v detenčních zařízeních, a pokud tak učiní, tak jen po dobu „co možná nejkratší”.
Pakt také vyzývá k zajištění kapacit pro přesídlení deseti procent celkového počtu uprchlíků ve světě ročně. Podle OSN je nyní na světě téměř 258 milionů migrantů, což představuje zhruba 3,4 procenta světové populace. Oproti roku 2000 se počet migrantů zvýšil téměř o polovinu.
Někteří analytici označují význam paktu více za symbolický než praktický. Většina z jeho 23 cílů je podle nich zakotvena už ve stávajících normách mezinárodního práva.
