Putin v Kremlu končí, předává prosperující carství

Putinovi se povedlo „dát do pořádku“ pojelcinovské Rusko díky rostoucí životní úrovni, zpacifikováním oligarchů, rvoucích se o podíl na přírodním bohatství, či obnovené centralizaci země, která v době, kdy nastupoval do úřadu, budila dojem, že se může každou chvíli rozpadnout.

Nyní, na konci mandátu, se zdá být vše na svém místě: mafiáni si většinou už nevyřizují účty v centrech měst za bílého dne, ale v noci a trochu stranou. Prostitutky nešlapou chodník na hlavních náměstích, ale jako jinde v Evropě v bočních uličkách. Nemocní tuberkulózou či AIDS se nedožadují léků na demonstracích v centru metropole, ale stále častěji se léčí v nemocnicích.

Rusové neunikli předvolebnímu projevu Vladimira Putina i v obchodě s elektronikou.

Úroveň roste, inflace také

Ruský HDP vykazuje teď už každoročně solidní růst, na němž se v uplynulých letech nejvíce podílely vysoké světové ceny ropy, plynu a dalších surovin.

Země je druhým největším producentem i exportérem ropy na světě (po Saúdské Arábii) a vůbec největším vývozcem zemního plynu. Díky miliardám z prodeje surovin splatila své obří dluhy u Pařížského klubu věřitelů.

Země je druhým největším producentem i exportérem ropy na světě (po Saúdské Arábii) a vůbec největším vývozcem zemního plynu. Díky miliardám z prodeje surovin splatila své obří dluhy u Pařížského klubu věřitelů.

Problémem zůstává inflace. Ta i přes snahu vlády minulý rok stoupla na 11,9 procenta (z devíti procent za rok 2006). Vládní plán snížit inflaci loni na osm procent zmařily rostoucí světové ceny potravin a velké rozpočtové výdaje. V zemi, kde žije 20 procent obyvatel pod hranicí chudoby, znamená ovšem rostoucí inflace a zdražování palčivý sociální problém. Přesto může být Putin částečně spokojen, protože v roce 2000, kdy byl poprvé zvolen, činila inflace 20,2 procenta.

Lidé, kteří v roce 2004 Putinovi dali druhý prezidentský mandát a v parlamentních volbách v prosinci 2007 zvolili jeho Jednotné Rusko, budou v neděli znovu hlasovat pro „pořádek“ a proti „chaosu 90. let“, kdy podle jejich názoru vládli jen oligarchové a zloději a kdy bylo rozvrácené Rusko podrobeno Západu, tedy třeba i vůli NATO.

Vladimir Putin s manželkou Ljudmiloufoto: Profimedia

Opozice téměř neexistuje

Opozice téměř neexistujeZa Putinovy vlády došlo k další změně – pravice i liberálové se propadli na úplný okraj politického života. Úřady si také snadno dokázaly poradit s „disidenty 21. století“ z hnutí Jiné Rusko známého šachisty Garriho Kasparova: zatýkání politických oponentů znovu patří k domácí politické kultuře. Jedinou opozicí tak zůstali komunisté, kteří ale nepředstavují pro Putina a nástupce Medveděva žádné nebezpečí.

Opozice téměř neexistujeZa Putinovy vlády došlo k další změně – pravice i liberálové se propadli na úplný okraj politického života. Úřady si také snadno dokázaly poradit s „disidenty 21. století“ z hnutí Jiné Rusko známého šachisty Garriho Kasparova: zatýkání politických oponentů znovu patří k domácí politické kultuře. Jedinou opozicí tak zůstali komunisté, kteří ale nepředstavují pro Putina a nástupce Medveděva žádné nebezpečí.

Většině obyvatel tohle všechno ani moc nevadí. Průzkumy ukazují, že většinou schvalují kurz „silného a suverénního Ruska“. Ostrá vyjádření politiků, generality a diplomatů například na téma americké štítu v ČR a Polsku tak jen zapadají do kontextu přitvrzujícího postoje vůči Západu, který Putin postupně nastolil.

Šéf Kremlu věděl a ví, že při energetické závislosti západní Evropy na ruských přírodních zdrojích a vysokých cenách za ně si to může dovolit. Stejně jako třeba obnovení hlídkových letů strategických bombardérů nad neutrálními vodami.

Šéf Kremlu věděl a ví, že při energetické závislosti západní Evropy na ruských přírodních zdrojích a vysokých cenách za ně si to může dovolit. Stejně jako třeba obnovení hlídkových letů strategických bombardérů nad neutrálními vodami.

Do podobné oblasti patří i rozhodnutí vystoupit ze Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Putinovo Rusko se při hájení vlastních zájmů přestalo ohlížet na názor evropských zemí, jež znovu začalo vnímat víc jako soupeře než jako partnery.

Ochlazování mezi Moskvou a Evropskou unií, které zrychlilo na intenzitě kolem odtržení Kosova, hned tak nic nezmění. Vždyť muž, který režíruje toto aranžmá, po téměř jistém zvolení Dmitrije Medveděva prezidentem usedne do křesla předsedy vlády.