Článek
„Večer byl v plném proudu, ale neměli jsme ještě lidi na terase. To nás možná zachránilo, protože teroristé hledali místo, kde je nejvíce lidí. Najednou jsem si všimla, jak ulicí jede v protisměru velkou rychlostí auto a nepřirozeně manévruje. Zastavili na konci, kde mají podnik Kabylové a Kambodžané, vždy je tam narváno a hodně smíšená populace. Rozhodně si k útoku nevybrali nějakou bohatou čtvrť,“ popsala pro Právo.
První střelba jí připadala spíše jako petardy. „Ještě jsem žertovala, že máme k práci ohňostroj,“ říká žena.
„Střílelo se padesát metrů od nás. A doopravdy nám secvaklo, až když začali přibíhat lidé z obou vystřílených barů. Někteří z našich panikařili a chtěli zamknout, ale přesvědčili jsme je, aby zůstalo otevřeno, jen jsme stáhli rolety. Vyběhla jsem ven a sklidila židle, abychom nebyli tak nápadní,“ říká Češka. Až když byla ulice plná policistů, dostavil se pocit úlevy.
„Domů jsem jela po třetí hodině ráno a šla si ještě popovídat s jedním policistou. Byl z tolika mrtvých otřesen. Když se zpráva o masakru rozšířila, padla na celou Paříž hrozná nálada. Lidem se nechce zůstat o samotě – scházíme se teď se sousedy po večerech, abychom se vzájemně povzbudili,“ říká Češka.