Článek
„Budeme slavit až do noci. Dnes večer budeme hrát, děláme svou práci a nehodláme se nechat zastavit. Lidi určitě přijdou," tvrdil trumpetista a zpěvák Jean Manuel Miquel de Flores a připravoval se na koncert kubánské hudby v baru na ulici Oberkampf.
„Nehodláme jim dát zapravdu, ukážeme jim, že stále žijeme. Rozsvítili jsme za mrtvé svíčku. Nejlepší, co pro ně můžeme udělat, je žít dál. Nenecháme se ovládnout politikou strachu," řekl majitel podniku Majide Kerzazi. Jeho odhodlání ubránit se zasmušilosti bylo sice velké, avšak lidí ochotných bavit se bylo v sobotu málo.
Lidé v Paříži tiše uctili památku obětem pátečního útoku. Málokdo se chtěl bavit.
Židle zahradních restaurací i barů zůstaly prázdné. „Většinou je to tady obležené, máme 300 míst. A teď, podívejte, dva hosté. Lidi ovládl strach, o půl deváté zavřeme," řekl majitel Café de Paris Manseri Bachir.
Ředitel hospůdky La Mercerie Antoni Durand nesouhlasí. „Zavřít? Nepřipadá v úvahu. I když máme všichni strach, nehodlám se jím nechat ochromit, mám svou hrdost," řekl. Ale ve "špičce", kdy bývá v tuto dobu v podniku narváno, bylo tentokrát mnohem klidněji. Naproti přes ulici je klub Casino, který otevírá o půlnoci, ale v sobotu jeho dveře zůstaly zavřené.
V sále Bataclan byl v pátek masakr největší — teroristé tam postříleli 89 lidí. V jeho blízkosti to vře, rozložily se tam televizní štáby a reportéři z celého světa odtud vysílají živé vstupy. Nedaleký bar U Gastona je sice plný, ale hosty jsou hlavně novináři, což prozrazují notesy a nahrávací zařízení rozložené po stolcích.
Hlavně se nevzdávat
U jednoho stolku na terase popíjí víno pár Angličanů Rachel a Sam. Přijeli do Paříže v pátek večer a teď chtějí vidět "to místo" a uctít mrtvé. „Dopoledne jsme nevěděli, co máme dělat, zůstali jsme v hotelu a sledovali televizi," říkají. „Tohle je dnes večer nejbezpečnější místo na světě. Sem se nevrátí," říká na adresu atentátníků Rachel. Normálně by večer šli na diskotéku, ale tentokrát ji vynechají.
„Člověk má chuť předstírat, že je vše v pořádku, být u toho, nebýt sám," říká Benoît, který se vypravil do hospody u kanálu Saint-Martin. Pár kroků odtud atentátníci zabili 15 lidí. „Jsem tady tři hodiny a nikdo nemluví o ničem jiném než o tom," říká mladý muž. Julien, který sedí vedle něj, ho přerušuje slovy: „Hlavně se nikdy nevzdat. Jestli bude zítra koncert někoho, koho mám rád, z principu na něj půjdu," dodává.
Benoît ho ale upozorňuje na důležitou věc: „Tohle nebylo Charlie Hebdo, tohle bylo mířeno na všechny, bez rozdílu. Mám pocit, že jsem pronásledovaný pan X."