Článek
Větší část cenných uměleckých a liturgických předmětů se z hořícího chrámu Notre-Dame podařilo zachránit, řekl stanici LCI řekl ministr kultury Franck Riester.
„Zaměstnanci Notre-Dame, architekti, pracovníci ministerstva kultury se zmobilizovali, aby hasičům objasnili, jaká díla bylo záhodno zachránit za každou cenu,” řekl v stanici RTL náměstek ministra vnitra Laurent Nuñez. Seznam zachráněných uměleckých děl a relikvií zatím není znám. Byla sice zachráněna tunika, kterou měl na sobě Ludvík IX. při korunovaci, i trnová koruna, kterou měl mít na hlavě Ježíš, když byl ukřižován. Už je jasné, že se podařilo vynést i úlomek z Kristova kříže a hřeb, jímž měl být přibit.
Zničené ale budou asi dvě další relikvie – dílek z trnové koruny a z ostatků sv. Diviše a sv. Jenovéfy. Byly v kohoutu na věžičce na střeše, zvané sanktusník, která se zhroutila v pondělí večer.
Tato věžička se špicí ve výšce 93 metrů byla sňata při francouzské revoluci v roce 1789, která se na katedrále značně podepsala. Zmizela při ní většina liturgického pokladu, který patřil k nejbohatším ve Francii, ale postupně se ho podařilo obnovit. Věžička byla na střechu vrácena v roce 1860.
Výrazně poškozená je sama konstrukce chrámu a téměř úplně je zničen krov, přičemž některé dubové vazníky pocházely z doby stavby katedrály, tedy ze 13. století. Zřítila se i část klenby v oblasti chóru.
Nikdo dosud nepotvrdil, zda je v pořádku socha Madony s dítětem z poloviny 14. století, která se nacházela ve svatyni opírající se o jihovýchodní sloup příčné lodi. Byla jedním 37 zobrazení Panny Marie v katedrále.
Fotografie silně poškozeného interiéru ukázaly také to, že požár přečkal i obří pozlacený kříž na hlavním oltáři.
Jasný není ani osud vitrážových oken, která patřila ke klenotům gotiky. Velké na severní stěně o průměru 13 metrů přežilo, i když není zřejmé, jak je poškozené. Jasný ale není osud protilehlého vitrážového okna o stejném průměru, které nemělo původní skla, protože bylo poničeno při předchozích požárech. V medailonech jsou tu zobrazeni proroci, svatí, andělé, králové, scény ze života svatých. Tři rozety ve svém středu zobrazují Pannu Marii, Ježíše jako dítě a Krista. Výzdoba však nebyla jen náboženská, na sklech byly i obrazy odkazující na alchymii a hermetické vědy, kterým mohli porozumět jen zasvěcení.
Zatím se neví nic o osudu nejstaršího a nejmenšího vitrážového okna na západní fasádě z roku 1225. Jeden z hasičů ale uvedl: „Roztrhly se kvůli žáru.“
Neví se také, jestli a jak plameny poškodily sousoší Piety za hlavním oltářem, které vytvořil sochař Nicolas Coustou v letech 1712 až 1728 na zakázku Ludvíka XIV. Na západní stěně kaple sv. Viléma visí jeden z nejkrásnějších obrazů katedrály, Navštívení Panny Marie, které namaloval malíř Jean Jouvenet v roce 1716. Jasný není ani osud krypty, ale většina dřevěného interiéru byla zničena nebo vážně poškozena. Kromě poškození ohněm a vysokými teplotami, které dosahovaly až 800 stupňů Celsia, utrpělo vnitřní vybavení i kvůli kouři a vodě během hašení.
Jasný není ani osud portrétu Tomáše Akvinského ze 17. století. Sdružení pařížských zlatníků mezi léty 1630 až 1707 darovalo katedrále každého 1. května obraz na velkém plátnu. Z těchto 76 velkých „májových” pláten se v současnosti 13 nachází v různých kaplích katedrály.
Co je s varhanami a zvony?
Otázkou je také osud varhan. V katedrále byly troje. V pořádku jsou ty největší s pěti manuály, 109 rejstříky a téměř 8000 píšťalami. Stanici BFMTV to potvrdil zástupce pařížské starostky Emmanuel Grégoire. Postaveny byly původně v 15. století a postupně se zvětšovaly, až v 18. století dosáhly současné podoby. Francouzskou revoluci přečkaly bez újmy.
Zatím také není známo, jak přečkaly požár zvony, kterých je v katedrále deset. Největší je 13tunový Emmanuel z roku 1685, který je v jižní věži a jehož srdce má pět set kilogramů. Menší zvony byly roztaveny při revoluci a byly znovu odlity v roce 2013.
Jak ale upozornila kurátorka Metropolitního musea v New Yorku Barbara Drake Boehmová, nejde jen o jednotlivé artefakty: „Není to jedna relikvie, není to jeden kousek skla. Jde o celek. Je to duše Paříže, ale nejen pro Francouze, ale pro všechny. Je to jeden z největších monumentů.“