Symbol Paříže, který proslavil Victor Hugo. Katedrálu Notre-Dame stavěli dvě století

Pro Pařížany a Francouze obecně má Notre-Dame velkou osobní i duchovní hodnotu, jde patrně o jednu z nejvýznamnějších evropských náboženských dominant, která je navíc ukázkovým příkladem francouzské gotické architektury.

Monumentální chrám stojící na ostrůvku Île de la Cité uprostřed řeky Seiny se začal stavět v roce 1163 během vlády krále Ludvíka VII. Francouzského, přesné datum zahájení stavby je nicméně neznámé. Hotovo bylo až o necelá dvě století později v roce 1345. Vznik svatostánku inicioval pařížský biskup Maurice de Sully.

Původně na místě stála křesťanská bazilika, která byla stržena, aby uvolnila místo pro mnohem působivější a monumentálnější stavbu, píše server The Guardian.

Ještě během výstavby ve 13. století byly k chrámu připojeny dvě 69metrové věže na západní straně, které se staly domovem 10 zvonů. Ten nejznámější Emmanuel v jižní věži zvonil při nejzásadnějších událostech, ať už při korunovacích, papežských návštěvách nebo k ukončení obou světových válek. Ve staletích následujících po dokončení stavby podstoupil Notre-Dame nejrůznější modifikace.

Katedrála, jíž se říká také Chrám Matky Boží, během svojí více než 800leté existence přihlížela nejrůznějším historickým událostem. Přestože je dnes považována za nejvýznamnější sakrální stavbu ve Francii, ve své době o postavení soupeřila s dalšími svatostánky, například katedrálou Notre-Dame v Remeši, kde byli většinou korunováni francouzští králové, pohřby panovníků se konaly zase v opatství Saint-Denis.

V pařížském chrámu Notre-Dame byl nicméně korunován Jindřich VI. Anglický králem Francie nebo Jakub V. Skotský, panovník z rodu Stuartovců a otec královny Marie Stuartovny. Počátkem 19. století se v Notre-Dame nechal korunovat také Napoleon.

Přestože nikdy nezažila takový ničivý požár, jako v noci z pondělka 15. na úterý 16. dubna, byla katedrála málem zničena během Velké francouzské revoluce, kdy ji a její výzdobu rozvášněný dav vážně poškodil.

Masivní rekonstrukci podstoupil chrám ve 40. až 60. letech 19. století, z této doby pocházejí také sochy různých chimér a ďáblíků, které jsou často mylně považovány za středověké.

Možná nejvíce proslavil katedrálu Notre-Dame slavný román Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži, který vypráví příběh o znetvořeném zvoníkovi Quasimodovi, jenž se zamiluje do cikánky Esmeraldy. Kniha byla zfilmována, ale také zadaptována jako muzikál.

Stejně jako v dalších podobných stavbách se i v Notre-Dame prakticky neustále pracovalo na menších či větších opravách, jedna z nejvýraznějších rekonstrukcí začala v roce 1993 a trvala celou dekádu, během které se dočkaly obnovy obě věže v průčelí nebo střední část fasády.

V roce 2013, kdy se slavilo 850 let od položení základního kamene, se pak katedrála po dvou staletích dočkala nových zvonů, její zvonice byla neúplná od časů Velké francouzské revoluce na konci 18. století.

Notre-Dame, což doslova znamená „naše dáma“, je stále aktivní katedrálou, kde se slouží mše a bohoslužby. Chrám je srdcem římskokatolické církve v Paříži a památkou, kterou ročně navštíví na 13 milionů lidí, každý den kolem 35 000.

Kdy se do svatostánku podívají znovu, v tuto chvíli není známé. Opravy mají podle prvních odhadů trvat celé roky.