Článek
„Ohňostroj byl krásný. Začal v deset a trval asi dvacet minut. Lidi byli nadšení, tleskali a užívali si pohodu na pláži. Když to skončilo, všichni včetně nás si šli sednout do restaurací. Asi za patnáct minut se kolem nás převalil dav lidí a my si mysleli, že jde třeba o nějakou recesi. Říkala jsem si, že mají třeba Francouzi nějaký zvyk 14. července takhle běhat,“ vzpomíná Fraňková.
O recesi ani tradici ale nešlo. Několik okamžiků před tím, asi o 1,5 kilometru dál, začal jednatřicetiletý Tunisan Mohamed Lahouaiej Bouhlel s několikatunovým kamiónem najíždět do davu lidí. [celá zpráva]
V kavárně, kde seděla Češka Sonja Fraňková Abramowitz s manželem, ale tomu, že by mohlo jít o teroristický útok, ještě nic nenasvědčovalo. Policii ani zdravotníky nikde vidět nebylo a neozývaly se ani sirény.
„Pak ale přibíhali další lidé. Vypadali, že nevědí, proč vlastně běží, a tak jsme se všichni zvedli ze židlí a v panice se tiskli ke stěnám,“ řekla dále Sonja Fraňková Abramowitz Novinkám s tím, že se s manželem a dalšími lidmi instinktivně tlačila ke stěnám a snažila se schovat před vytušeným nebezpečím.
„Samozřejmě vás napadne, že může někdo do těch otevřených restaurací někdo vtrhnout a začít střílet,“ vybavuje si dále česká turista. Pak se najednou situace uklidnila.
„Převalil se dav asi třiceti, čtyřiceti lidí a nic. Policie nikde. Ani sirény nebo třeba vrtulník, nic. Tak jsme se zase vrátili ke stolům. Sklenice, co se rozbily, uklidili a my tam seděli vesele dál,“ vzpomíná Češka na kritické okamžiky.
Sirény jsme zaslechli až o půlnoci
Ani v dalších minutách nepřišlo žádné varování. Český pár dojedl, dopil a vydal se procházkou do starého města. Prošel ho celé, protože byl ubytovaný na druhém konci. Ani cestou se nezdálo, že se děje něco mimořádného.
„Uběhla další půlhodina, lidé korzovali, kupovali si zmrzlinu a nic zvláštního se nedělo,“ řekla Novinkám Sonja Fraňková Abramowitz.
První sirény se podle ní začaly ozývat až okolo půlnoci, což podle Češky nasvědčuje tomu, že francouzské bezpečnostní složky dohled nad oslavou výročí pádu Bastily podcenily.
„Lidí je tam vždycky hodně, ale teď jich bylo strašně moc. Bylo to úplně přeplněné. Plná pláž, plná ulice a při tom nebyla zastavená ani doprava. Říkala jsem si, kdyby se něco stalo, tak se ušlapeme. Neviděla jsem ani jednoho policistu nebo někoho, kdo by na ty lidi dával pozor,” vybavuje si.
Ukázalo se navíc, že v době útoku i po něm přes dvě hodiny nefungovala zvláštní mobilní aplikace, která má lidi ve Francii při podobných situacích varovat. [celá zpráva]
Také proto Sonja Fraňková Abramowitz není sama, kdo se ptá, zda policie nemohla udělat víc. Stejnou otázku si po útoku začaly pokládat francouzská, potažmo světová média. Francouzský premiér Manuel Valls ale podle agentury Reuters pochybení bezpečnostních složek v pátek večer odmítl.
Tu silnici měli uzavřít
Kdyby francouzská policie bývala silnici uzavřela, mohla tím možná předejít tomu, aby Tunisan Mohamed Lahouaiej Bouhlel vydávající se za zmrzlináře v kamiónu povraždil 84 lidí a dalších 202 zranil. [celá zpráva]
Mezi oběťmi bylo i deset děti a nezletilých. Tragická bilance navíc může ještě růst, protože 52 zraněných zůstává v kritickém stavu a 25 z nich udržují při životě přístroje. Celkem utrpělo při útoku zranění 202 lidí. Motiv útoku zůstává nejasný.
Články k pokusu o převrat v Turecku