Článek
Vůdčí postavou odporu proti pučistům z počátku nebyl prezident, ale předseda vlády Binali Yildirim. Turci ale dobře vědí, že otěže moci v zemi drží Erdogan, píše BBC.
Pokud by měl převrat uspět, vzbouřenci by museli prezidenta udržet mimo záběry kamer, což se jim ale nepodařilo. „Já jsem vrchní velitel (armády),“ prohlásil později.
Prezidentovi stoupenci slaví v letovisku Marmaris porážku. V tomto městě byl Erdogan na dovolené, když se část armády pokusila o převrat.
Prezident Erdogan se svou rodinou v autě na letišti v Istanbulu
Oslavy potlačení převratu v Ankaře
Nakonec se ukázalo, že je na dovolené v egejském letovisku Marmaris. Situace se začala obracet v neprospěch pučistů ve chvíli, kdy Erdogan přiletěl do Istanbulu a v emotivním prohlášení pro média vzbouřencům pohrozil tvrdou odplatou. Vítaly ho tam tisíce lidí.
Ve chvíli, kdy jeho letadlo dosedlo na přistávací dráhu, bylo jasné, že vláda znovu získává kontrolu nad situací a zajistila si podporu armádních špiček.
S lidem po boku
Problémy ale stále přetrvávaly v Ankaře, kde prezident i vláda sídlí. O tamní klíčové body se stále bojovalo, nicméně se ukázalo, že prezident je schopný k Turkům přímo promlouvat z Istanbulu a situaci odtamtud zvládat.
Kouř vycházející od prezidentského paláce v Ankaře.
„Byla to vlastizrada a vzpoura,“ řekl prezident novinářům. Erdoganův poradce Ilnur Cevik pak podle BBC prohlásil, že převrat byl potlačen díky odhodlání tureckého lidu.
„Je jasné, že došlo k pokusu o puč, situace se ale rychle otočila ve prospěch vlády a Erdogan požádal lidi, aby zaplavili ulice v Ankaře a Istanbulu a oni to udělali.“
Podle Cevika to byli právě obyčejní lidé, kteří získali od armádních rebelů zpět kontrolu nad mezinárodním Atatürkovým letištěm v Istanbulu, stejně jako státní televizi a rozhlas.
Civilisté u mostu přes Bospor v Istanbulu lynčují vojáky, kteří se účastnili převratu.
Příznivci prezidenta Erdogana obsadili v Istanbulu tanky opuštěné vzbouřenými vojáky.
Ve skutečnosti, podle BBC, vzbouření vojáci pokus civilistů vyhnat je ze studií státní TRT odrazili. A jejich vůdci dál dokázali vysílat, mimo jiné do éteru dostali zprávu o převzetí moci v zemi a vyhlášení zákazu vycházení.
Vojákům se také podařilo přerušit vysílání vlivné televize CNN Türk a odřízli sociální sítě včetně Twitteru i Facebooku. Kontrola médií ale nebyla úplná a netrvala dlouho.
Dokonce před svým příletem do Istanbulu Erdogan CNN Türk kontaktoval a objevil se na videu, ve kterém obyvatele vyzval, aby vyšli do ulic.
Tenhle pokus o převrat se zhroutil ještě před tím, než začal
Navíc měl zřejmě notnou dávku štěstí, protože hotel v egejském letovisku, kde pobýval, byl jen krátce poté, co ho opustil, bombardován. Pučisté navíc unesli šéfa generálního štábu.
Bez podpory armády
Pro úspěch ale vzbouřenci potřebovali všeobecnou podporu ozbrojených složek. Převratu se sice účastnil velký počet vojáků v několika městech, tanky vyjely do ulic Istanbulu i Ankary, ale nezískali na svou stranu náčelníka generálního štábu Hulusiho Akara, ani vrchního velitele námořnictva. Šéf letectva se proti vzbouřencům postavil a poslal do vzduchu stroje F-16, které útočily na tanky i vrtulníky.
„Tenhle pokus o převrat se zhroutil ještě před tím, než začal,“ zhodnotil situaci Fadi Hakura z institutu Chatham House. Podle něj byl amatérský, protože se rebelům nepodařilo získat v armádě širokou podporu.
Stoupenec prezidenta Erdogana drží v rukách tureckou vlajku na oslavu vítězství nad pučisty.
Vůdci převratu, které turecká média identifikovala jako bývalého velitele letectva generála Akina Öztürka (už byl zadržen), a nadporučíka pozemních jednotek Metina Iyidila, měli podporu jen části armády především v Istanbulu.
„Nereprezentovali většinu armády,“ uvedl Fadi Hakura. Erdoganovi se navíc v posledních letech podařilo odpor v bezpečnostních složkách významně oslabit, když řada vojenských a policejních důstojníků přišla o své posty po obviněních, že intrikují proti jeho AKP nebo dokonce připravují převrat.
| Proč převrat, proč teď |
|---|
| BBC se také věnuje důvodům, které vedly k pokusu o puč. Uvádí, že Turecko je kvůli snaze prezidenta Erdogana transformovat zemi hluboce rozdělené a nespokojenost podněcují i násilnosti, které se do země přelévají v souvislosti s válkou v sousední Sýrii. |
| Erdoganova strana AKP sice v minulých letech vyhrávala volby, ale čelila opakované kritice kvůli dodržování demokratických standardů, a to i ze zahraničí. Samotný prezident je obviňovaný z politického islamismu i toho, že zradil sekulární charakter moderního Turecka, ustavený zakladatelem republiky Mustafou Kemalem Atatürkem. Pučisté v pátečním prohlášení uvedli, že převrat udělali, „aby byl zajištěn a obnoven ústavní pořádek, demokracie, lidská práva a svobody a aby byla v zemi zajištěna nadvláda práva“. |
| Velkou nespokojenost vyvolává také boj proti kurdským separatistům, kteří v odpovědi rozšířili útoky, především na policejní a armádní cíle. K tomu se přidávají Erdoganovy stále silnější autoritářské rysy a snaha měnit politický systém na prezidentský. Po zmařeném pokusu o puč bude tato tendence ještě silnější, předpovídá BBC. |
Turecká armáda provedla v posledních desetiletích tři převraty
Turecká armáda je druhá největší po USA v rámci zemí NATO, byla dlouho rozhodující silou v zemi a označovala se za garanta sekulární podoby Turecka. Od nástupu k moci proislámského premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana v roce 2003 se vliv armády postupně snižoval.
- Turecká armáda (TAF) pokládá samu sebe za strážce ideologie zakladatele moderního Turecka Mustafy Kemala Atatürka, což je oficiální státní ideologie, zvláště v zachování laického charakteru republiky.
- Po vyhlášení Turecké republiky v roce 1923 zakázal první prezident Atatürk politické aktivity vojenských důstojníků v aktivní službě zákonem z roku 1930.
- Po vojenském převratu v roce 1960 však Výbor národní jednoty vydal nový zákon o tureckých ozbrojených silách, který legitimizoval jejich zásahy do politiky. V pozdějších převratech a pokusech o převrat byly části tohoto zákona používány k ospravedlnění politických aktivit armády.
- Armáda v minulosti několikrát výrazně zasáhla do politiky a převzala moc. Provedla tři převraty - 27. května 1960, 12. března 1971 a 12. září 1980. Po převratu v roce 1960 armáda popravila prvního demokraticky zvoleného prezidenta Adnana Menderese.
zdroj: ČTK