Co se může stát, když letadlo vlétne do sopečného oblaku

"Pokud zjistíte, že letíte přímo do oblaku popela, okamžitě otočte stroj a snažte se odtamtud dostat tak rychle, jak je to jen možné," uvedl v pátek pro britský deník Times hrdina z roku 1982 Eric Moody. Právě díky jeho letu se svět letectví dozvěděl, co se může stát, když se letadlo střetne s vulkanickým prachem.

Moody byl kapitánem letu 9 mířícího z Kuala Lumpur do Perthu, kdy se Boeing 747 změnil po vlétnutí do sopečného mraku v obří kluzák. Zhruba 14 minut po startu mu nad Indonésií vypadly všechny čtyři motory, a letadlo tak začalo tiše ale nezadržitelně klesat. Něco takového historie nepamatovala. Boeingu 747 nikdy před tím neselhaly všechny čtyři motory.

Moody s druhým pilotem a dalším členem posádky dělali vše proto, aby se jim podařilo motory znovu dostat do provozu a přistát na letišti v Jakartě. Dlouhé chvíle to vypadalo na to, že budou se strojem muset nouzově přistávat na vodě. Jejich případ je prvním, kdy vulkanický prach v ovzduší vážně ohrozil životy lidí v letadle. To neslo identifikační kód Speedbird 9.

"Dokola a dokola jsme tehdy kontrolovali, zda je vše v pořádku. Restartovali jsme všechny systémy a doufali, že znovu začnou fungovat, ale nedařilo se. Navíc se nám na dvou displejích lišila informace o rychlosti, a tak jsme ani nevěděli, jak rychle klesáme. Přesto náš postup během situace zkopírovali a vložili do všech pilotních manuálů na světě," uvedl Moody.

Věta, kterou tehdy řekl Eric Moody pasažérům, vstoupila do historie letectví. "Dámy a pánové, mluví váš kapitán. Máme malý problém. Všechny čtyři motory vypadly. Děláme vše co můžeme, abychom opět nad strojem získali kontrolu. Věříme, že nejste pod velkým stresem," informoval 260 cestujících.

Když se Speedbird 9 dostal do potíží, neměli piloti nejmenší tušení, proč motory přestaly fungovat. "Před námi se zřejmě nikdo do podobného nebezpečí nedostal," uvedl pilot.

Oblaky popela jsou dobře viditelné v denním světle. Radar monitorující počasí je však pilotům neukazuje. Je navržen tak, že vyhledá vlhkost a bouřku v podobě elektrických výbojů. Vulkanické oblaky však neobsahují vlhkost, a radar je tak není schopný zaznamenat.

Speedbird 9 letěl v absolutní tmě a jediné, co posádka viděla, byla bizarní jasná světla na skle kokpitu bombardovaném malými částečkami popelu a prachu. Piloti neměli ani ponětí o tom, že sledují extrémně silný Eliášův oheň, což je jev vyvolaný vybitím statické elektřiny. Zápach síry jim tehdy o jejich situaci také ještě nic nenapověděl. O nedalekém výbuchu sopky netušili.

Teprve když dosedlo letadlo úspěšně zpět na zem, doslechla se posádka o erupci nedaleké sopky Mount Galunggung, která vybuchla o několik dní dříve. Právě popel vyvržený z jejího nitra zanesl všechny čtyři motory letadla.

"Po přistání jsem mluvil s pasažéry první třídy a všiml jsem si, že mám černé ruce. Palubní mechanik mi řekl, že to vypadá jako popel a já jsem odvětil jen něco ve smyslu, ať neplácá takové hrozné nesmysly," řekl hlavní pilot.

Než se piloti dobrali vědeckého vysvětlení toho, co se ve vzduchu stalo, vinili z chyby sami sebe. Domnívali se, že udělali nějakou chybu, a počítali s tím, že i když se jim přistání na vodě povede a oni přežijí, nevyhnou se obrovským potížím. "Piloti to vždy cítí tak, že budou za jakýkoliv problém obviňováni oni," dodal Moody.

Přesto, že při přistání fungovaly tři ze čtyř motorů, nebyla bezpečnost při doletu na letiště ani trochu zajištěná. Piloti totiž nic neviděli přes přední sklo, které bylo od částeček prachu zcela sedřené, a tak chvíli vhodného přistání spíše jen odhadovali podle palubních přístrojů.

Moodymu a jeho dvěma pomocníkům se dostalo po přistání velkého uznání a dostali i čestné vyznamenání. Pasažéři o nich shodně mluvili jako o hrdinech. Moody, který dnes žije v britském Hampshire, uvedl, že uzavření vzdušného prostoru nad celou Velkou Británií není přehnaná opatrnost.

"Vše záleží na hustotě popelových částeček. Ve dne je dobře vidět, jestli je situace opravdu tak zlá," dodal Moody.

Problém letadla Speedbird 9 a několik dalších incidentů vedlo k zavedení globálního sledovacího systému vulkanických oblaků. Piloti jsou nyní trénováni na to, aby poznali znamení, která jim říkají, že se dostali do nebezpečných mraků. Zápach síry v kabině a zelektrizované přední hrany křídel miniaturními prachovými částečkami jsou dnes tím hlavním varováním.

Příběh letadla Speedbird 9 byl skvěle popsán v dokumentu National Geographic "Vyšetřování leteckých neštěstí", konkrétně v dílu Zázračný únik. Existuje i několik knih, které tento případ podrobně monitorují. Nejznámější je dílo jedné z cestujících Betty Tootellové All Four Engines Have Failed (Všechny čtyři motory selhaly).