Článek
Vůdcovský boj, médii přejmenovaný na „westminsterský masakr motorovou pilou“, ji 11. července 2016, jen 17 dní po referendu, vynesl do premiérského křesla.
Šéf opozice Jeremy Corbyn tou dobou řečnil na kampani za solidaritu s komunistickou Kubou. Zdálo se, že Mayovou čeká procházka růžovým sadem. Když jí Corbyn vmetl, co dělají konzervativci v Británii pro ženy, suše odvětila: „Děláme z nich premiérky.“ Sněmovna řvala smíchy a nadšením.
Okouzlení netrvalo dlouho. I konzervativcům došlo, že premiérka není příliš dobrý rétor. Za svůj robotický styl dostala přezdívku „Maybot“. To opravdu zlé ji ale teprve čekalo.
Nejdříve odešel hlas. Pak hlasy
Začátkem všeho byl nešťastný nápad vypsat na jaře 2017 předčasné volby a upevnit si parlamentní většinu. Slíbila, že když ztratí pouhých šest hlasů, přenechá jednání o brexitu šéfovi opozice. Křesel ztratila dvanáct, a nádavkem i většinu. Na svůj slib ale zapomněla.
Čtěte také: |
---|
Odvážná žena, z její rezignace nemám radost, komentuje Juncker odchod Mayové |
Britská premiérka Mayová v slzách oznámila rezignaci |
A pak se na podzim téhož roku konala stranická konference, na níž Mayová ztratila kvůli nachlazení hlas. Přímo uprostřed hlavního projevu a pouhých pět minut poté, co řekla, že bude „hlasem pro ty, kteří mlčí“. Dojem byl katastrofální.
Toryům začalo docházet, že Mayová není ani výrazná osobnost, ani schopná vyjednavačka. Když v létě 2018 v premiérském sídle v Chequersu představila svou ideu brexitové dohody, rázem ztratila euroskeptické radikály – od té chvíle ji měli za zrádkyni.