Článek
Poprvé kometu Tuttle-Giacobini-Kresák objevil v roce 1858 americký astronom Horace P. Tuttle (1837-1923), avšak nepodařilo se mu určit její dráhu přesně, kometa se tak na dlouhá desetiletí ztratila.
Ke znovuobjevení došlo až v roce 1907 francouzským astronomem Michelem Giacobinim (1873-1937), nicméně kometu bylo možné pozorovat jen dva týdny, poté se z dohledu opět ztratila.
Na svůj další opětovný objev musela čekat dalších 44 let, tedy až do roku 1951, kdy ji zaznamenal československý astronom Ľubor Kresák (1927-1994) z observatoře na Skalnatém Plese.
Až při třetím objevu se prokázala spojitost se ztracenými kometami z let 1858 a 1907. Rovněž se na základě četnějších pozorování přesně určila perioda oběhu kolem Slunce - 5,4 roku.
Nepředvídatelná zjasnění
Kometa je známa svými nepředvídatelnými zjasněními, která souvisejí s povrchovou aktivitou na jejím 1,4 kilometru velkém jádře.
Kupříkladu v roce 1973 došlo ke dvěma nečekaným jevům, kdy kometa zjasnila zhruba deset tisíckrát a dosáhla viditelnosti pouhým okem. Podobně může zjasnit i nyní.
Viditelná celou noc
Od poloviny března je kometa při pozorování ze střední Evropy viditelná celou noc. Momentálně se pohybuje souhvězdím Velké medvědice, konkrétně její částí se sedmi nejjasnějšími hvězdami jménem Velký vůz.
Od počátku dubna poletí souhvězdím Draka a na konci daného měsíce vstoupí do souhvězdí Herkula. Dne 13. dubna se vyskytne nejblíže ke Slunci, poté začne pozvolna slábnout.
Pozorování kromě rušivých světelných zdrojů ve městech negativně ovlivňuje i Měsíc. Vhodným přístrojem na pozorování je jakýkoli dalekohled s malým zvětšením, tím pádem s velkým zorným polem.
Na přelomu ledna a února 2017 bylo možné pozorovat kometu s označením 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková. [celá zpráva]