Sudetský tulák: Zámek Jezeří se málem zřítil do uhelných dolů

Na místě zámku kdysi stával hrad Eisenberg, o němž mnoho nevíme. Písemně byl doložen ve 14. století, kdy tam vládli pánové ze Rvenic. Samotný název opět připomíná, že Krušné hory byly bohaté na kovy (Eisen = železo). Majitelé se na hradě často střídali, jistý rytíř Kunz z Kaufunku zde vládl v 15. století a bojoval  proti kurfiřtu Fridrichu Saskému, kterému unesl syny. Chtěl uvěznit prince Arnošta na Jezeří, ale byl v Sasku dopaden a roku 1455 popraven. Jiří z Poděbrad mezitím nelenil a Jezeří ovládl, přičemž ještě dobyl nedaleké město Most.

Za Hochhauserů (16. století) byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Jan Mikuláš Hochhauser špatně odhadl situaci, když se přidal ke stavovskému povstání - v roce 1618 mu císař majetek za trest sebral. Daroval jej pak knížeti Karlu z Lichtenštejna a ten ho prodal.

Tak se Jezeří dostává do rukou Lobkowiczů. Byl to pěkný majetek, k zámku patřily i pivovar, pět vesnic, poplužní dvory (panský dvůr se zemědělskými pozemky) a ovocný sad, nicméně zámek byl po roce 1620 zničen vojsky táhnoucích Evropou sem a tam. V roce 1646 navíc úplně vyhořel.

Do velkolepé stavební činnosti se pustil Ferdinand Vilém z Lobkowicz koncem 17. století. Jenže za panství jeho bratra Oldřicha Felixe zámek zase vyhořel. Po jeho smrti Jezeří přešlo na Karla Adama, zastupovaného jeho otcem Jiřím Kristiánem z Lobkowicz, a ten prodal Jezeří Ferdinandu Filipovi Josefovi, knížeti z Lobkowicz na Roudnici.

Za Lobkowiczů se stal zámek kulturním centrem, kam jezdili operní zpěváci až z Vídně. Jezeří navštěvovali i Goethe nebo Schubert. Vyrůstal zde mimo jiné skladatel Christoph Willibald Gluck. Za Františka Maxmiliána z Lobkowicz fungovala zámecká kapela. Ve velkém sále, který byl zároveň divadlem, zněly symfonie i opery, v nichž vystupovali sólisté z Vídně nebo Drážďan. František Maxmilián se dokonce přátelil s Beethovenem. Slavný skladatel knížeti věnoval Eroicu, Osudovou a Pastorální.

Ferdinand Josef z Lobkowicz pak založil hudební školu na Jezeří, kde studoval Josef Spitz, učitel hudby Antonína Dvořáka.

V roce 1938 nacisté zámek jako součást Sudet pochopitelně zabavili a sídlila tam krátce SS-Leibstandarte Adolf Hitler, posléze se v roce 1943 proměňuje ve vězení pro prominenty, jakýsi fešácký kriminál, kde věznili třeba bratra francouzského prezidenta de Gaulla. Tehdy musel zámek vypadat strašidelně, protože ”vojenské mozky” ho natřely na zeleno a kolem prý stály budky propojené drátěnými ploty nabitými elektřinou.

Po válce se Jezeří vrátilo Lobkowiczům, jenže v roce 1949 si ho komunisté přivlastnili a jak už to chodilo, dostal se do spárů naší lidově-demokratické armády. Tehdy se tam zřejmě odehrávaly scény jako z filmu Černí baroni - jak říkal major Terazky „gulu sundať“ a „buržoazné stolíky“ naházet do kamen. Většina věcí byla rozkradena nebo zničena.

Krajský národní výbor v Ústí nad Labem se o zámek moc nestaral. V sedmdesátých letech se prý ještě uvažovalo o rekonstrukci, ale ve skutečnosti zámek zdevastovali. Vzhledem k tomu, že tou dobou likvidovali celé historické město Most a řadu dalších míst v kraji, zámek byl pouhou maličkostí.

Komunistická vláda ho v podstatě nechala schválně rozpadat, protože  hnědouhelné doly se pomalu blížily. Lom Československé armády měl podle plánu pohltit zámecký park Jezeří i okolní obce. Vědci ale zjistili, že v místě může dojít k masivnímu sesuvu podkopaných hor i se zámkem, což paradoxně přispělo k jeho záchraně. Postupně se připojovali ekologové a zámek se nakonec skutečně začal opravovat. Poškození bylo ale tak rozsáhlé, že když to právoplatný majitel Martin Lobkowicz viděl, Jezeří raději nechal státu.

Rekonstrukce pokračuje dodnes. Zámek Jezeří nabízí i různé prohlídkové okruhy - bohužel bez původního vybavení.