Článek
V bouřlivé době, kdy se rakousko-uherská monarchie pomalu hroutila, Češi začínali věřit, že samostatný stát není sen, ale reálný plán. Čeští Němci dobře pochopili, co se děje. Už v roce 1917 vyhlásili rezoluci o sebeurčení a v Krušnohoří připravovali vlastní provincii Deutschböhmen (Německé Čechy). V českém státě za žádnou cenu nechtěli žít a někteří z německy hovořících politiků otevřeně hovořili o tom, že použijí i násilí. Vídeň jejich provincii v lednu 1918 uznala.
Jak uvádí např. historik Jan Křen v knize Konfliktní společenství, konference německých sociálních demokratů v Brně roku 1917 vyhlásila, že českému státu se „nepodřídí ani za cenu občanské války“. V té době Vídeň i Německo, Velká Británie a Rusko pořád počítaly s velkým Rakouskem-Uherskem. Ale Češi toho měli dost a poprvé po stovkách let se rozhodli, že monarchii věrní nebudou.
Masaryk, který se mohl opřít o desítky tisíc legionářů, vyhlašuje Československo. Ve Washingtonské deklaraci hovoří o demokratickém státu, rovnoprávnosti žen a menšin. Věřil, že s Němci se nějak dá domluvit. To se ale mýlil. Němci v říjnu znovu vyhlásili provincii Deutschböhmen s hlavním městem Liberec. Hejtmanem byl v listopadu 1918 zvolen Rudolf Lodgman von Auen. Následně na severu Moravy vyhlašují provincii Sudetenland, na jižní Moravě Deutschsüdmähren a na jihu Čech Böhmerwaldgau.
Na Vánoce napochodovala do Kadaně armáda
Historici se shodují, že v pohraničí vládl v roce 1918 chaos, nefungovalo zásobování, lidé rabovali, tu a tam se začaly projevovat antisemitské tendence.
Němci si zřídili lidové milice Volkswehr, ale když se ke Krušným horám od Prahy po železnici přiblížila československá armáda, až na výjimky (například v Mostě) tyto zmatené amatérské oddíly nic neudělaly.
Do Kadaně dorazili vojáci na Štědrý den. Na nikoho nestříleli. Místní jim v klidu předali kadaňský hrad, ale napětí už viselo ve vzduchu. Vojáci začali logicky ve městě odstraňovat znaky neexistující monarchie a docházelo k různým schválnostem a hádkám.
Ještě v roce 1919 chtěli německy mluvící obyvatelé pohraničí hlasovat ve volbách do vídeňského parlamentu, aby dali najevo, že Československo pro ně neexistuje. To jim vojsko pochopitelně nedovolilo, a tak vypukly 4. března v pohraničí pouliční nepokoje.
Dav v Kadani vyvěšoval německou vlajku, plival na vojáky, nadával jim, napadal je. Jeden z vojáků zaslechl, jak se na schůzi ve Střelnici (tehdy Schützenhaus) u řeky baví o útoku na kasárna. Začal prchat, vyskočil z okna a prý si i zlomil nohu, ale dokázal předat zprávu veliteli Třešňákovi. Vzhledem k tomu, že Střelnice je vedle hradu, je možné, že se tam opravdu dostal se zlomenou nohou.
Jakýsi Weber pak měl na radnici strhnout československou vlajku, což vojenská hlídka netrpěla, vrátila ji tam, a navíc sundala německou. Večer se ale na náměstí vrátilo asi tisíc rozvášněných Němců a začali křičet a napadat vojáky.
Pak došlo ke krvavému incidentu na náměstí. Českoslovenští vojáci později uvedli, že na ně rozvášněná mládež doslova útočila, bila je, házela kameny a podobně. Němci to líčili jinak, ale přiznali, že někdo hodil na vojáka zaschlou maltu a ten reagoval výstřelem.
Ostatní vojáci na náměstí a na poště (dnes budova ČSOB), kde měli kulomet, střelbu pochopili jako útok. První výstražná dávka kulometu směřovala do země. Střely se však odrážely od dlažby, a tak bohužel zemřelo 24 civilistů a desítky byly zraněny. Dne 8. března proběhl v Kadani hromadný pohřeb a na nešťastnou událost se začala nabalovat slizká nacistická propaganda.
Sudetský tulák
Sudetský tulák je dlouhodobá série kulturně-historických článků. Máte podněty k sudetským tématům? Zašlete je autorovi na: stanislav.dvorak@novinky.cz.
Z takzvaných Märzgefallene (Březnoví padlí) se najednou stali mučedníci a bojovníci proti českému nepříteli. Každý rok se konaly vzpomínkové akce a v roce 1938 už nacistické vedení Kadaně chtělo stavět velký pomník, na který však ve víru války nakonec nedošlo. Goebbelsovská propaganda však kadaňský incident rozhodně dokázala výtečně využít.