Článek
Eger znamená česky Ohře, ale také Cheb. Egerlandštinou se mluvilo v rozsáhlé oblasti Čech přibližně od Aše na západním okraji až po Doupovské hory na východě, ohraničené Kadaní a Kláštercem na Ohří. Konkrétně šlo například o obce jako Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Kraslice, Nejdek či Tachov. Hranice nejsou úplně striktní, vždy existovaly přechodové oblasti a drobné odlišnosti mezi jednotlivými městy.
Řada odlišností se děla ve výslovnosti - nejvýraznější bylo to, že slavné německé ö a ü, které dělá cizincům problémy, v egerlandštině nebylo, takže Zdeněk Svěrák by v Chebu nemohl demonstrovat v cimrmanovském představení onen slavný rozdíl mezi „Bier“ a „Büro“, tamní obyvatelé totiž Büro vyslovovali Biro.
Zvláštností však bylo mnohem více i ve slovní zásobě, třeba místo Dienstag (úterý) se říkalo „Deinsta“, místo Kartoffel (brambora) „erdepfl“, místo Mädchen (dívka) se říkalo „moidl“, místo Taschentuch (kapesník) taschenteichl nebo snuptichl.
V egerlandštině, o kterou se zajímal i Goethe, vznikala literatura i básně. Mezi dnes již zapomenuté autory, kteří psali zejména v devatenáctém století, patří Johann Jakob Lorenz, Clemens von Zedtwitz-Liebenstein, Anton Wolf, Georg Fischer, Lorenz Tretter, Alois John, Hans Nikolaus Krauss, Franz Otto, Richard Siegl, Fritz Reif a mnoho dalších.
Sudetský tulák
Sudetský tulák
Sudetský tulák je dlouhodobá série kulturně-historických článků. Máte podněty k sudetským tématům? Zašlete je autorovi na: stanislav.dvorak@novinky.cz.
Dnes je už egerlandština zajímavostí, která je definitivně odsouzena k zániku. Existuje jen pár posledních rodilých mluvčích, kteří si tuto „českou němčinu” pamatují.
