Sudetenquell. Oficiální minerálka SS pocházela ze zapadlé vísky v Čechách

První písemná zmínka o Krondorfu (Korunní) pochází z roku 1460. Bezvýznamná víska na úpatí hor se proslavila, když tam v roce 1876 našel šéf parní pily Carl Gölsdorf minerální pramen. Vzhledem k blízkosti Karlových Varů tušil, že by mohlo jít o něco hodnotného, a nechal mírně slanou lesní vodu odborně prozkoumat renomovanými profesory.

Analýza prokázala léčivé vlastnosti. Ještě roku 1876 prameniště zkontrolovala a schválila c. a k. komise okresního hejtmanství a v roce 1877 byl pramen pražským místodržitelstvím uznán za léčivý. Byla založena firma a minerálka z Krondorfu vyrazila do světa. Úspěchy měla značné. Prodávala se do mnoha zemí, dokonce až do Argentiny, a Carl Gölsdorf se na svém firemním štítu chlubil, že dodává minerálku i c. a k. dvoru, což tehdy něco znamenalo.

Jako podnikatel myslel Gölsdorf ve velkém a ke stáčení a prodeji minerálky chtěl vybudovat ještě pořádné lázně. To se úplně nepovedlo, ale i tak byl Krondorf  oblíbeným výletním místem  s malou promenádou a nádhernou přírodou kolem. Svědčí o tom i staré pohlednice a reklamy.

Po 1. světové válce převzala firmu společnost Heinrich Mattoni, která úspěšně pokračoval až do druhé války. V roce 1938 vesnici a celé Sudety obsadil Hitler, a Mattoniho v roce 1940 pohltila berlínská společnost Sudetenquell (Sudetský pramen). Ta se pak dostala pod kolos SS-Wirtschafts-Verwaltungshauptamt (Hlavní úřad SS pro hopodářskou správu), kde vládl mocný SS-Obergruppenführer Oswald Pohl. Patřily pod něj stovky průmyslových podniků a ovládal tisíce vězňů z koncentračních táborů, které používal na otrockou práci.

Velitel (Reichsführer) SS Heinrich Himmler byl ze Sudetenquellu nadšený a vydal příkaz, aby byly všechny kantýny zásobeny „výlučně vlastní SS minerálkou“. Jeho motivací bylo i to, že chtěl, aby se esesáci přestali opíjet pivem, které bylo často levnější než nealkoholické limonády. Himmlerův propagační oběžník končil rázným vzkazem: „Kamarádi z SS! Pijte svoji minerální vodu, pijte Sudetský pramen.“

Za války tak stáčírna v Korunní nezanikla, naopak se modernizovala a rozšiřovala - ovšem esesáckým způsobem. Použili vězně z koncentračního tábora, kteří dorazili v roce 1942. Bylo jich kolem stovky. Stavební práce řídil SS-Untersturmführer Horst Köhler. Vězně ubytovali v dřevěném baráku a poté i v bývalé vile pana Gölsdorfa, která byla obehnána plotem a hlídána esesáky. Práce se však kvůli technickým problémům moc nedařily a lhůty protahovaly. Teprve v roce 1944 byla modernizace stáčírny ukončena. Lágr byl zrušen a většina vězňů byla odvezena do koncentračního tábora Flossenbürg.

Velitelem pobočky Korunní byl SS-Scharführer Johann Baptist Kübler. Podle několika svědectví šlo o sadistického až úchylného člověka. Vězně prý v zimě nutil svlékat se a koupat v Korunním potoce, který vsí protéká. Některé pak také mlátil holí až do bezvědomí. Nakonec mu to ale neprošlo - v 50. letech byl v Německu odsouzen. Podrobně se tématice koncentračních táborů v Krušných horách věnuje knížka Vladimíra Bružeňáka Ve stínu Krušných hor.

Gölsdorfovi současníci by dnes každopádně Korunní jen těžko poznávali. Nic už tam nepřipomíná roztomilé promenády belle époque, po válce byla většina budov stržena nebo se rozpadly. Vedle chalup v zatáčce s téměř neviditelnými vybledlými nápisy v němčině na štítě se v lese skrývá moderní stáčírna a pod ní v lesíku najdete malou boudičku se starým pramenem, který občas teče a občas stávkuje. Zkuste štěstí.