Už bych rád domů, svoje jsem si odseděl, píše Kajínek

Ve třech červencových dopisech své přítelkyni plných vykřičníků a otazníků, jejichž přepis má Právo k dispozici, se zřejmě nejznámější český vězeň rozohnil především nad předsedou soudního senátu Tomášem Boučkem. Ten je podepsán pod všemi zamítavými stanovisky soudu z let 2004, 2010 i toho nynějšího z 23. července. [celá zpráva]

„(Soudce) Bouček nezklamal. Je zřejmé, že vždy odůvodní, proč nepovolí obnovu... Hrozně moc mě mrzí, že jsem měl s Boučkem pravdu,“ napsal Kajínek v dopise z téhož dne, kdy mu soud zatrhl poslední žádost.

V souvislosti s Boučkem narážel na to, že původně se svým obhájcem Tomášem Zejdou podle informací Práva přemýšlel podat na tohoto soudce námitku podjatosti a žádat, aby návrh na nový proces projednal někdo jiný. To ale nakonec neučinili.

Aby prý Boučka příliš nedráždili, rozhodl se dokonce Kajínek červencového jednání v Plzni osobně neúčastnit, avšak ani to nepomohlo. Stejně tak skutečnost, že na rozdíl od prvních dvou návrhů tentokrát Kajínek nežádal o nové řízení kvůli zpochybňování své viny, nýbrž proto, aby dostal nižší trest.

Kajínek tak mohl zamířit na svobodu dříve než v roce 2022, kdy může v rámci doživotního trestu poprvé žádat o podmínečné propuštění.

Muž, který se proslavil svým útěkem v říjnu 2000 z nejpřísněji střežené věznice na Mírově, i přes svou absenci u soudu týž den prakticky nedělal nic jiného, než že se snažil sledovat ve věznici ve Valdicích televizi a co o jeho případu média referují. Do Valdic se přitom dostal nedávno právě z Mírova, kde probíhá oprava věznice.

V prvním dopise z 23. července tedy Kajínek doslova po minutách od brzkého rána až do večera probírá to, co o jeho případu referovaly televize, a komentuje kvalitu reportáží.

Závěrem pak vysloví přání, kvůli kterému znovu žádal soud o nový proces: „Nic nekončí, ale už bych rád ten správný posun směrem domů,“ podpořil své přání třemi vykřičníky Kajínek, z jehož dopisů čiší zklamání a rozčarování.

U soudu se v červenci prostřednictvím obhájce Zejdy snažil dokázat, že neměl nikdy dostat doživotí, protože jej lze převychovat. „Logicky se musíme ptát, jak mohu mít doživotí, když resocia­lizace probíhá úspěšně,“ uvedl v jednom z psaní Kajínek.

Právě kvůli názoru znalců, že možnost jeho resocializace je nulová, vynesly plzeňský a následně i pražský vrchní soud před 17 lety nejvyšší možný trest. A Kajínek v jednom ze tří nynějších dopisů připomněl, že sice nechce být „urputný“, ale stále prý dokola opakuje, že z celkem pěti posudků psychologů za posledních 25 let pouze jeden konstatoval nemožnost jeho resocia­lizace.

Navíc ho prý vyhotovili znalci, kteří strávili s odsouzeným pouhou hodinu, kdežto ostatní, kteří viděli šanci na jeho převýchovu, byli s Kajínkem mnohem více v kontaktu.

„Navíc poslední posudek, pro nás zásadní (předložený u soudu jako nový důkaz, pozn. redakce), požadoval státní zástupce. Ten to chtěl, nebyl to posudek navržený mnou ani mnou zvolený znalec... Ano, věřím, že přece jen spravedlnost existuje. Jen se nám prostě pořád schovává,“ poznamenal na závěr svého dopisu z 27. července Kajínek.

V tom, který sepsal o tři dny dříve, pak potvrdil, že pošle plzeňskému soudu stížnost proti jeho nynějšímu usnesení, kterou pak bude řešit nadřízený Vrchní soud v Praze.

„Všichni mi fandí a na Boučka všichni nadávají. Dokonce i bachaři říkají, že je tady (ve Valdicích) více dvojnásobných vrahů, kteří to udělali, a nemají doživotí, takže i kdybych to udělal, tak už jsem si odseděl svoje, ale navíc tady je prostě ta skutečnost, že existuje hodně pochybností o mé vině,“ svěřil se v textu Kajínek.

Dodal, že mu mnoho lidí přeje, ať dostane milost od prezidenta Miloše Zemana. Ten už ale avizoval, že nic takového neudělá, pouze uvedl, že by si Kajínek zasloužil nový proces.