Článek
Soud označil Kajínkův návrh za nedůvodný a argumentaci za chybnou.
Šlo již o třetí snahu znovu otevřít kauzu dvojnásobné vraždy a pokusu o další z května 1993, ze které ho usvědčil Vojtěch Pokoš, který vražedné řádění na rozdíl od svého bratra a podnikatele Štefana Jandy přežil.
Kajínek ale neřešil přímo svou vinu. Tentokrát se snažil dosáhnout nižšího trestu, což by fakticky znamenalo šanci na dřívější propuštění z vězení. „Tento návrh nic nemění na mé nevině!“ napsal Právu Kajínek.
Doživotní trest mu v roce 1998 uložil plzeňský soud mimo jiné i proto, že podle znalců je možnost Kajínkovy nápravy (resocializace) vyloučena.
Kajínek, který si už dříve odpykával tresty za vykrádání bytů a loupež, soudu předložil nový nezávislý znalecký posudek psychologa Pavla Koldy, který říká, že jeho náprava možná je.
„Znalec dospěl k závěru, že resocializační snahy dosáhly byť dílčího, avšak pozitivního účinku,“ napsal v návrhu na povolení obnovy řízení Kajínek. Doplnil, že podle Koldy se Kajínkova původní psychopatická a egocentrická osobnost dostala uplynutím řady let za mřížemi „spíše k normalizaci“.
Na jeho straně i dva soudy
Šumperský soud prý tuto expertizu bez výhrad akceptoval a přeřadil předloni Kajínka z nejpřísnějšího režimu zvýšené ostrahy do mírnější ostrahy.
S tímto názorem se pak ztotožnil i nadřízený Krajský soud v Ostravě, který prý rovněž zmínil nejen pozitivní změny v chování Kajínka, ale i možné podmínečné propuštění.
Kajínek si zatím odseděl z doživotního trestu 12,5 roku.