Dluhoví kostlivci potápějí dědice. Pomůže zaklínadlo

Mnohdy totiž věřitelé začnou nárokovat zaplacení dluhů po zemřelém dlouho po pozůstalostním řízení, v němž měli pozůstalí ještě možnost dědictví jako celek odmítnout.

Pokud ho však dědicové přijmou, tak pak již ovšem ručí za dluhy zemřelého nejen tím, co zdědili, ale i svým majetkem. Lze tomu předejít jednou právnickou větou, jenže mnoho lidí to netuší.

Zjistit všechny často nabobtnalé závazky zemřelého během řízení o dědictví, a hlavně kdo má před kým z věřitelů přednost, není v reálných možnostech notáře ani nikoho jiného. Nějaká centrální, oficiální databáze všech dluhů a dlužníků nejen za půjčky, ale i například za energie neexistuje, jak si někteří myslí.

Existuje sice úvěrový registr klientských informací bankovních a nebankovních úvěrových společností CRIF a sdružení dodavatelů Solus, ale ani ty o všech neuhrazených kostlivcích nevědí.

A tak každý, kdo dědí, by u notáře, když si není jist, zda náhodou zemřelý neměl někde nějaké finanční škraloupy, měl rovnou říci právnické zaklínadlo: „Uplatňuji výhradu soupisu majetku.“ A to i v tom případě, kdy laik nemusí hned přesně této formulaci rozumět.

A i když ještě žádný soupis notář neprovedl, tak je již třeba uplatnit vůči němu výhradu. Předem, preventivně. Funguje to jako ochrana vlastního majetku a peněz, aby nebyly zasaženy případnou dluhovou kalamitou z dědictví. Takové je zkrátka u nás pozůstalostní řízení.

„Místo pozdravu hned ve dveřích u notáře by měl každý dědic říci: Uplatňuji výhradu soupisu majetku. Jinak za závazky zemřelého ručí neomezeně celým svým majetkem, tedy nejen do výše hodnoty dědictví. Je to zaklínadlo, každému to říkám,“ vysvětlil Právu místopředseda Nejvyššího soudu a specialista na dědické právo Roman Fiala.

Potvrdil, že v pozůstalostním řízení se ještě nemusí zdaleka zjistit, jaký všechen majetek a závazky po zemřelém ve skutečnosti zůstaly. „Pokud toto zaklínadlo neuplatníte, tak občanský zákoník jasně říká, že odpovídáte za dluhy zemřelého celým svým majetkem,“ zdůraznil Fiala.

Soudce vzpomíná na případ, kdy jistá paní vypravila pohřeb své tetě a měla pocit, že musí vše řádně a obratem vyřešit, tedy i dluhy tety.

„Získala po ní nemovitost, zaplatila dluhy, o nichž věděla, jenže pak se po dědickém řízení objevili ještě další, přednostní věřitelé. Najednou jim musela paní platit už ze svého majetku. A od těch, kterým vlastně platit neměla, protože se nejednalo o přednostní pohledávky, už peníze zpět nedostala. Dostala se sama do dramatické zadluženosti jen proto, že byla moc slušná. Pro dobrotu na žebrotu,“ shrnul Fiala.

Pokud je podle něho patrné, už ze způsobu života zůstavitele, že bude mít dluhy větší, než třeba činí hodnota bytu či chalupy, tak je bezpečnější dědictví odmítnout. Pak nastupují do hry další dědici a i ti mohou dědictví také odmítnout.

Pak dědictví připadne státu. Tomu se říká odúmrť. „Stát dluhy platí jen z toho, co se utrží z dražby případného majetku zůstavitele,“ dodal Fiala. Jenže odmítejte zdědit byt, dům či chalupu, když se zdá, že dluhy jsou menší nebo na první pohled třeba i žádné.

S tím, jak jsou statisíce lidí zadlužené, a často i u nebankovních subjektů, nebo neplatily nějaké služby, skryté riziko předluženého dědictví roste. O to více je důležité vyřknout právě onu kouzelnou formuli „Uplatňuji výhradu soupisu majetku“.

„Předlužených pozůstalostí přibývá,“ potvrdil na nedávné Stálé konferenci českého práva právník Vladimír Kremlík z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Právě do správy tohoto úřadu majetek v rámci odúmrtě spadá. Stačí se podívat na jeho stránky na to, co nabízí k prodeji, a je patrné, že v desítkách případů jde o pozemky či objekty bez větší hodnoty. Zarostlé, nepřístupné, v zastrčených lokalitách, na nichž nelze nic dělat, už vůbec ne stavět. Nebo jde o polorozpadlé domky s právním problémem, kdy například stojí na pozemku někoho jiného.

„V pozůstalostních řízeních se čím dál tím častěji promítají pohledávky i dluhy, konkurz vůči mrtvému dlužníkovi,“ potvrdil na nedávné Stálé konferenci českého práva Ladislav Muzikář, soudce Městského soudu v Praze, který je v pozůstalostních věcech odvolacím soudem.

V jeho konstatování je tak naznačen i opačný úhel pohledu, totiž že člověk zdědí pohledávku. V takovém případě je třeba zjistit, zda není promlčená (obvykle po třech letech, v některých případech ale až po deseti), zda je například přihlášená alespoň do insolvenčního řízení, pokud na dlužníka už běží.

A jestliže nikoliv, je třeba neprodleně si začít hlídat insolvenční rejstřík, protože na její přihlášení má věřitel jen třicet dnů, od okamžiku podání návrhu na bankrot dlužníka. A v neposlední řadě, zda má vůbec smysl pohledávku vymáhat.