Článek
Majitele pekáren zajímaly především výsledky soutěže Chléb roku. Soutěžilo se v kategoriích: chléb roku 900–1200 g, chléb roku 500–800 g, chléb bez hranic, novinka roku a chléb mladých. Již tradičně se účastní několik desítek pekáren od nejmenší po velké holdingy, od těch, které mají tradici už od 15. století, až po ty, které vznikly privatizací v posledních třiceti letech.
O tituly se letos ucházelo přes 80 chlebů. V hlavní kategorii poctivých konzumních pecnů letos zvítězila United Backeries, pekárna Praha, mezi menšími, půlkilovými chleby zvítězilo naopak menší pekařství Křižák z Boleradic.
Pekaři ze staré školy ale uznávají jenom dva chleby: dobrý a ošizený. „S chlebem se poslední roky dost experimentuje a někdy se i šidí. Poctivý český kváskový chleba profesionál pozná hned, jak ho vezme do ruky, zmáčkne kůrku a přivoní k němu. Laikovi je to jasné až druhý den, když jej krájí a chleba se mu drobí. To je podvod na lidech, podvod na chlebu, když živou kulturu nahradí chemie. Rozmrazené těsto si říká o obnovení trestu smrti,“ pohoršil se 77letý pekař Alois Bartoň.
Chleba je kus života
Peče chleba i v tomto věku a chce to vydržet aspoň do osmdesátky. „Kvásek se kultivuje časem a předávají si ho generace pekařů. Poměr žitné a pšeničné mouky býval rodinným tajemstvím. A bývaly mlýny, kterým se dobrý pekař obloukem vyhýbal,“ řekl Bartoň.
Seděl u jednoho stolku v pardubické vinárničce se svým dlouholetým kamarádem a pekařským souputníkem Petrem Wurtzem ze Vsetínska. Ten jen mávl rukou.
„Chleba se šidil vždycky. Můj děda vzpomínal, jak pekl komisárek pro armádu ve 30. letech. Chleba nastavovali i bramborovými slupkami, aby zůstal dýl vláčný. A vojáci ho dlabali, až jim lupalo za ušima,“ smál se Wurtz.
„Ale po pravdě: chleba si zaslouží úctu. Než naše babičky pecen nakrojily, udělaly nad ním třikrát křížek. Věděly proč. Chleba je kus života,“ dodal starý pekař.