Článek
Před senát se soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem se dostal případ, kdy se muž snažil zřeknout svého jedenáctiletého syna s tím, že podle testu DNA zjistil, že není jeho biologickým otcem. Prvoinstanční soud po výslechu chlapce mužův návrh zamítl. Zjistil totiž, že hoch muže dál považuje za svého otce, neblaze na něj dopadá rozpad rodiny a že by popřením utrpěl citovou újmu.
Odvolací senát byl ale jiného názoru. Muži vyhověl, aniž by si dítě sám vyslechl. Naopak dopřál sluchu dalšímu muži, kterého si otec-popírač k soudu přivedl. Ten prohlásil, že by mohl být biologickým otcem, protože v době otěhotnění měl s matkou dítěte pohlavní styk. Odvolací soud pak prohlásil, že vazba mezi synem a matrikovým otcem je zpřetrhána.
Vybudované sociální vazby není dobré ničit
ÚS ale na takovou argumentaci neslyšel a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. „Připomínáme účastníkům i soudům, že po dosažení šestileté lhůty převažuje zájem na ochraně vybudovaného sociálního rodičovství nad biologickou realitou,“ zdůraznil soudce David.
Soudci upozornili, že soudy by měly v podobných případech pečlivě zvažovat, zda postup otce, který si po letech obstará test DNA a náhle žádá soud o popření otcovství, čímž by mu odpadly i všechny povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, akceptovat.
„ÚS si je vědom, že s plynutím času podle všeho neodvrátí procesní ani lidský vývoj případu. Zákonná kritéria zájmu dítěte a veřejného pořádku, jejichž naplnění může vést soudy k rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství, však musí být aplikována a vykládána obezřetně a spíše restriktivně. Nejvíc tím nakonec může totiž trpět dítě, a proto by měl být soud ostražitý a opatrný,“ dodal David.