Přes 250 českých rodičů marně bojuje o své děti

V Kuřimi založili zoufalí rodiče dokonce i spolek proti praktikám místního orgánu sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD).

Není třeba hledat příklady, kdy rodiče přišli kvůli zvůli úřadů o své potomky, až v Norsku. O své děti bojují marně i u nás.

Před časem Právo uveřejnilo příběh Svatavy z Orlové, kterou její vlastní matka a babička jejího syna obvinila z týrání, syna jí sebrala, a přestože se matce podařilo dokázat svou nevinu, syna neviděla rok a půl. [celá zpráva]

Pomoci se nemůže u nikoho dovolat. V reakci na tento článek redakci doslova zasypaly dopisy lidí popisujících téměř stejné či podobné příběhy. Rodiče v nich bojují se soudy, s OSPOD, žádají o pomoc zastupitele, politiky, ombudsmanku, ale marně.

Přestože v mnoha těchto případech se angažovala ochránkyně práv Anna Šabatová osobně, sociální pracovníky to nechalo zcela chladnými. Kam se ale mají obrátit rodiče, kterým soudy, na radu sociálních pracovnic, odebraly děti?

„O odebrání dítěte z rodiny vždy rozhoduje soud. Rodiče se proti rozhodnutí soudu mohou odvolat, případně mohou sami podat soudu návrh na zrušení předběžného opatření,“ řekla Právu Šabatová.

„Já na základě individuálních stížností ověřuji, zda je orgán SPOD aktivní, zda postupuje v zájmu dítěte a v souladu se zákonem, jakým způsobem pracuje s rodinou. Do soudních rozhodnutí však není ochránkyně oprávněna žádným způsobem zasahovat,“ dodala.

Celou situaci kolem postupů sociálních pracovnic a následných soudů v Česku nepovažuje za zoufalou. I když vlastně neví, kolik dětí je u nás celkem odňato rodičům.

„Statistiku vedeme, pouze pokud jde o stížnosti týkající se postupu orgánů SPOD, s nimiž se stěžovatelé na ochránkyni obracejí, nebo v případech, které sama šetřím. V minulém roce jsme jich obdrželi 252, o rok dřív šlo o 216 podnětů. Přehled o všech soudních rozhodnutích o odnětí dítěte z rodiny nemáme,“ řekla Šabatová.

Ani v jednom z desítek případu, které nám přišly do redakce, se však u soudu rodiče pomoci nedovolali. Soudy totiž v podstatě bez výjimky rozhodují tak, jak jim OSPOD doporučí.

Svůj příběh Právu popsal i Pavel z Kuřimi, od kterého odešla žena přesně před třemi lety. Tehdy mu oznámila, že se ani ona, ani jejich devítiletá dcera nikdy nevrátí. „O dceru jsem se vždy staral především já, protože jsem pracoval doma. Manželka, kosmetička, byla většinou pryč od rána do večera,“ uvedl Pavel.

„Od jejich odchodu má dcera změněné číslo mobilu, e-mailovou i skypeovou adresu. Nevím o ní nic a manželka mi sdělila, že jí na OSPOD řekli, že se se mnou nemusí stýkat vůbec,“ dodal.

Když se nechtěl vzdát, jeho žena, jež podala žádost o rozvod, ke kterému dosud nedošlo, přitvrdila. „Na začátku roku 2014 na mě podala trestní oznámení, v němž mě křivě obvinila ze zločinů pohlavního zneužívání a týrání naší dcery. Byl to šok. Postupně obvinění vyvracím,“ pokračoval otec.

„Vyžádal jsem si všechna možná vyšetření. A začal hledat pomoc na Městském úřadě v Kuřimi, u ministryně Marxové, žádal jsem o setkání i ministra Dienstbiera a premiéra Sobotku. Nakonec jsem se obrátil na ombudsmanku,“ řekl Pavel s tím, že bojuje dál. Přesto že jeho manželka se svým přítelem, jenž má podle zjištění Pavla za sebou sedmileté vězení za vydírání a drogy, mu loni vyhrožovala zabitím.

„V Kuřimi a okolí jsou další podobné a závažné případy, za kterými stojí OSPOD Kuřim. Proto jsme v lednu tohoto roku založili Spolek občanů města Kuřim a okolí. Budeme proti nespravedlnostem postupovat společně,“ říká Pavel.

Paní Jana z Prahy vychovávala dceru sama od jejích tří let. Otec se ji snažil získat do péče v dceřiných třinácti, ale pak svou žádost stáhl. Již tehdy měla Jana podezření, že je za tím její tchyně, u které dcera pobývala vždy, když měla být u otce.

„V březnu 2015 na mě dcera, pravděpodobně ji navedla babička, podala obvinění, že jsem se na ní měla dopustit trestné činnosti. S pracovnicí OSPOD jsem se domluvila v přítomnosti otce, že dcera bude, než se záležitost vyřeší, v jeho péči. Po několika měsících šetření policie došla k závěru, že jsem se na dceři žádného fyzického násilí ani ničeho jiného nedopustila a že nebudu trestně stíhaná,“ popisuje Jana.

Toto rozhodnutí spolu se dvěma psychologickými posudky dcery, které svědčily o dceřiných fabulacích a nepravdách, zaslala matka soudu. Doložila i to, že dcera se fakticky u otce nezdržuje, ale žije s babičkou. Přesto soud rozhodl, že dívka (15) bude svěřena do péče otce.

„Podala jsem odvolání. Dceru jsem už od června 2015 neviděla. Napsala jsem jí e-mail i doporučený dopis, ale reakce žádná,“ dodala zoufalá matka.