Článek
Dřív než se ale vypravily na jen krátkou cestu, protože dům Pechanových a chalupu Havlových dělí jen pár set, či spíš desítky, metrů, dozvěděl se Vladimír z televize, že bývalý prezident zemřel.
„Ještě ráno asi v devět hodin k nám volal další zdejší chalupář, režisér Andrej Krob, a ptal se, jaká je sem cesta, jestli se dá projet, že chce jet za ním,“ vzpomíná na nedělení dopoledne Vladimírova žena Hana a se slzami v očích dodala. „Před čtrnácti dny vnučka Martina viděla prezidenta venku. Ptala se, jak se má a on si jen povzdechl: Ty nemoce, holčičko.“
A její manžel ve vzpomínkách pokračoval. „Vždy se ke mně choval, jako bych já byl prezident,“ oceňuje Vladimír Pechan povahu Václava Havla. A dodal, že právě zde, na Hrádečku, se Havel cítil nejlíp. „Prožil tu svá nejlepší léta, i když vlastně blbá. A byl mu dán takový osud, že zemřel tam, kde mu bylo nejlépe. Usnul a už se neprobudil,“ zamyslel se Pechan. Naposledy se spolu viděli a mluvili letos počátkem srpna, když se jako každoročně hrály u Krobů Havlovy hry.
Vladimír Pechan žije na Hrádečku od roku 1956. „Havlovi sem přivedl Andrej Krob v roce 1967. Žili jsme tu v pohodě, vždy jsme si říkali sousedé. Protože jsme měli hospodářství, chodili k nám od Havlů pro vajíčka, mléko, strouhanku. Když sem poprvé přijel po svém zvolení prezidentem, zastavil se tu a říká: Sousede, dneska k vám nejdu pro vajíčka, ale dnes k vám jedu jako prezident,“ vybavuje si jednu z těch veselejších vzpomínek Pechan.
Přiznává ale, že zejména v 70. a 80. letech to byla doba těžká. „Kvůli tomuhle období mám na Václava Havla smíšené vzpomínky, kladné i záporné. Protože se mi stále vybavuje, čím jsme prošli. Pořád mne vyslýchali, když jsem šel do práce, když z práce. Nejsem žádný hrdina, byl jsem z toho úplně psychicky zničený. To je bohužel kaňka na našem přátelství. Přitom my se bavili třeba o holkách, nikdy o politice,“ zmínil čas komunistického pronásledování Vladimír Pechan, ale hned se ve vyprávění vrátil k veselejším příhodám.
„Vždycky na silvestra nám nosil bowli. A já si také díky němu dávám všude guláš. Nejsem moc na maso, ale jednou jsem šel okolo Havlů a on mi říká: Já vás pozval a vy jste nepřišel. Tak abyste neřekl, mám tu pro vás kastrol s gulášem. On uměl guláš výborně uvařit, měl tam různé druhy masa, koření. Tak teď si všude dávám guláš, abych ho s tím Havlovým porovnal,“ uzavírá své vyprávění Vladimír Pechan.