Článek
Roma, v Lesothu hodně měst nese biblická nebo historická jména (je tu i Nazareth), se nachází asi 30 kilometrů východně od metropole obklopené strmými narudlými skalami. Kdo ale čeká univerzitní městečko v evropském či koloniálním stylu, bude zaskočen. Roma je opět typická africká vesnice s chatrčemi rozesetými podél silnice a obchůdky, jichž směrem k centru přibývá, i když chodníky nejsou ani tam.
Následuje ale prudký střih. Univerzita, na které studovali mnozí současní jihoafričtí politici, protože v době apartheidu doma nemohli, je sice malinká, ale upravená a obklopená dokonale udržovaným parkem. Žádné vyšlapané cestičky, ale asfaltové chodníky, žádné odpadky naházené na zemi. A nechybí ani univerzitní knihovna.
Lesotho hodně dbá na vzdělání, školy jsou i v těch nejodlehlejších oblastech a často jsou spolu s nově budovanými nemocnicemi těmi nejvýstavnějšími budovami. Na africké poměry je tu i nebývale vysoká gramotnost, přes 90 procent žen a 75 procent dospělých mužů umí číst.
ČTĚTE TAKÉ |
---|
Nebroušený diamant černého kontinentu nabízí útěk od moderních technologií |
V Maseru lidé spoléhají na sangomy |
Stejně daleko a také na východ od Maseru leží i Thaba Bosiu. Na této hoře první basutský král Moshoeshohe I., kterému se podařilo sjednotit všechny basutské kmeny, dokázal v roce 1824 zastavit postupující Ndebely a Zuly. Pak ale čelil dalším nájezdům, zejména Búrů a jejich míšenců. Moshoshoe přišel o část území a v roce 1868 požádal o ochranu před nájezdníky Brity a země se stala součástí britské koruny.
Pískovcovou plošinu Thaba Bosiu si vybral nejen proto, že je kvůli strmým okrajům obtížně dobyvatelná, ale také kvůli její magické moci. Hory tam v noci rostou a berou tak nepřátelům sílu. Faktem je, že nájezdníci ze Svobodného státu Oranžsko na místo nikdy nezaútočili. A místní varují, že v oblasti je soustředěno tolik černé magie, že je lepší se jí vyhnout.
Vyvrácený národní strom se vždy znovu zazelená
Thaba Bosiu sice není vysoká, ale nad silnicí se strmě zvedá. Vystoupat na ní je po kamenech ujíždějících pod nohama docela namáhavé, i když převýšení činí jen pár desítek metrů.
Svah je velmi příkrý a nevede po něm žádná upravená cesta, natož pak schodiště. Přitom se tudy nosí rakve s náčelníky i církevními představiteli. Nahoře je pohřebiště králů, náčelníků a biskupů s bizarními náhrobními kameny, kde se mísí křesťanské nápisy s místními kresbami.
Kousek od hrobek roste mezi termitišti a chátrajícími domy v opuštěné vesnici národní strom. Leží sice vyvrácený na boku na zemi, ale stejně jako basutský národ vždy znovu obrazí a zazelená se.