Sedm nejděsivějších destinací, kam se sjíždějí turisté

Společnost Strašidelný dům ve Spojených státech uvádí zisky více než 500 miliónů amerických dolarů, uvedl server Cnngo.com. Což potvrzuje tvrzení, že lidé se rádi bojí a vyhledávají tajemná místa.

Na první pohled se jedná o krásný les, ale první dojem vás může lehce zmást. Les Aokigahara je hustě zarostlý a někdy se mu říká také "moře stromů" nebo "sebevražedný les." Stal se totiž cílem mnoha lidí, kteří chtěli skoncovat s životem.

Jen za rok 2010 tu spáchalo sebevraždu 54 lidí, tedy těch, co byli nalezení. Další zajímavostí je to, že půda obsahuje magnetický kov, kvůli kterému tu nefunguje žádný kompas. Někteří věří, že je to tím, že tu bloudí duše zemřelých.

Jeden z největších fetišistických trhů najdete v africkém městě Lomé ve státě Togo. Součástí okultní medicíny je také voodoo a v Africe také šamanismus. Jejich vyznavači míří na vyhlášené tržiště, kde seženou snad všechny talismany, na které si vzpomenou: hlavu krokodýla, ruce šimpanze, kobru a různé kosti. Pro africké šamany představuje trh Akodessewa to samé, co je pro nás lékárna.

Lidé věří, že pokud některé suroviny smíchají s bylinkami a povaří je nad ohněm, získají kouzelnou moc. A následně tak vyléčí svého pacienta.

Angličan se zděšeně podivoval nad Kostnicí v Sedlci: "Češi jsou fakt šílení." Jeho zážitek z Kostnice, kde jsou ornamentálně vyskládané kosti exhumované před 400 lety, byl vskutku nezapomenutelný.

Kostnici založil opat Heidenreich, který ve 13. století přivezl z Jeruzaléma hrst posvátné půdy. Tu pak rozházel po místním hřbitově při slavnostním obřadu. Od té doby vyhledávají Sedlec poutníci a nechávali se tu pohřbívat lidé z Polska, Bavorska i Belgie. Věřili totiž, že toto zázračné místo jim zajistí vzkříšení.

První nápad vyzdobit Sedlec kostmi pochází z 16. století od barokního architekta Jana Blažeje Santiniho. Poslední úpravy jsou z 19. století od řezbáře Františka Rinta. Poslední jmenovaný je autorem například kostěného lustru a Schwarzenberského erbu.

V současnosti si mohou návštěvníci Kostnice prohlédnout pyramidy složené z více jak 40 tisíc kostí, nad kterými jsou koruny symbolizující boží království, na stěnách visí lebky se zkříženými hnáty, působivé jsou i lustry.

Zábavní park v Černobylu patří do skupiny parků, které vás spíše vyděsí. Najdete tu ruské kolo, autodrom a mnoho dalšího, ale po výbuchu v atomové elektrárně roku 1986 tu život plyne trochu jiným tempem. Z městečka Prypjati se tak stal skanzen ukazující rozsáhlé neštěstí. [celá zpráva]

Na mexickém kanále La Xichimilco najdete chinampu - plující zahradu - se stovkami zavěšených panenek. Od Mexico City je vzdálená asi 29 kilometrů. Místní ji nazývají Ostrovem panenek. Nasbíral je Don Julian Santana Barrera, který je našel v hromadách odpadků. Panenky rozvěsil na svou chatrč a stromy v okolí.

Existuje několik legend, které vysvětlují, proč to dělal. Možná chtěl odehnat zlé duchy, ale většina se shoduje, že panenky věnoval dívce, která se v kanále utopila. Ačkoliv Barrera v roce 2001 zemřel, panenky zde zůstaly. Kolemjdoucí tak stále naráží na hororovou scenérii, při které vám bude vskutku běhat mráz po zádech.

Gunkanjima patří mezi 505 neobývaných ostrovů v okolí japonského Nagasaki. Ostrov je také známý jako "Gunkan-jima" nebo "Bitevní loď" kvůli vysokým mořským srázům.

Vše začalo roku 1890, když společnost Mitsubishi koupila ostrov a začala budovat projekt na získávání uhlí z mořského dna. Akce upoutala mnoho pozornosti, roku 1916 zde vystavěli první velkou betonovou budovu, která sloužila jako ubytování pro dělníky a zároveň je měla chránit před hurikány.

V roce 1959 se populace rozrostla. Hustota zalidnění byla 835 obyvatel na jeden hektar, čímž se stále řadí mezi nejlidnatější zaznamenané populace na světě.

Jakmile v 60. letech začala ropa vytlačovat uhlí, začaly se uhelné doly zavírat po celém Japonsku. Roku 1974 Mitsubishi oficiálně uzavřelo i důl na Gunkanjimě. Dnes je prázdný ostrov zcela uzavřen, cestovat sem je zakázáno. Na Gunkanjimě se v roce 2003 natáčel film Battle Royale II, zdejším ponurým prostředím se inspirovala i řada počítačových her.

Raynham Hall je venkovské sídlo v Norfolku, kde byla pořízena nejslavnější fotografie ducha Dámy v hnědém. Své přízvisko získala podle hnědých šatů z brokátu, jež měla na sobě.

Pravděpodobně se jedná o Dorothu Walpolovou (1686-1726), druhou manželku Charlese Townshenda, který byl proslulý svou násilnou povahou. Když manžel zjistil, že mu byla nevěrná, nechal ji zavřít v jejím pokoji, nesměla se vídat ani s vlastními dětmi. Zůstala uvězněná na Raynham Hall až do své smrti. První zmínky o jejím zjevení jsou už z roku 1835.