Monumentální hrad skrývá neobvyklou památku. Vinaři z Moravy by mohli závidět

Město na řece Neckar nabízí mnohem více než nedaleko ležící Mannheim. Turisté se do Heidelbergu sjíždějí zblízka, ale i zdaleka. Není slyšet jen němčinu, nýbrž i spoustu další jazyků. Není se co divit – historické centrum města nabízí dokonalé vyžití pro každého. A ten, kdo by neměl zájem o památky, může navštívit místní zoo nebo zavítat do lesů či na výletní loď.

Osídlení zdejší oblast pamatuje podle odborníků už před 700 tisíci lety. Dokládá to čelist homo heidebergensis, kterou našel dělník v roce 1907. Více údajů sesbírali archeologové z hory Heiligenberg na druhém břehu řeky, kde našli keltské oppidum z 5. století před našim letopočtem. Na kopci zůstaly po Keltech například zbytky keltského komplexu nebo pozůstatky cisterny na vodu.

Na hoře později sídlili také Římani, kteří tam postavili tábor a zbyla po nich 55 metrů hluboká studna. Hora toho však nabízí mnohem víc. Například zříceninu baziliky sv. Michaela a k němu přiléhající klášter z 11. století nebo klášter Stephan založený benediktýnským mnichem ve stejném století, jehož součástí je také vyhlídková věž postavená v předminulém století. Svůj památník tam má Bismarck.

Z historického centra vede k hradu mnoho cest. Jedna z nich je hlavní promenáda plná obchodů, restaurací a zmrzlinářství, takový německý Václavák. Dojdete po ní na náměstí Marktplatz s kostelem sv. Ducha. Původní kostel zde stál už na začátku 13. století, stavba nynějšího kostela začala na konci 14. století. Náměstí dominuje kromě kostela kašna se sochou Herakla v pozadí s radnicí. O kousek dál je jedno z nejkrásnějších náměstí Kornmarkt, které zdobí kašna se sochou Madony z roku 1718.

Kousek od náměstí je heidelberská univerzita, která se řadí mezi nejstarší v Evropě, ve Svaté říši Římské ji předběhla pražská a vídeňská univerzita. Založena byla v roce 1386 falckrabětem Ruprechtem I. Dnes z ní můžete obdivovat nejen starou budovu, kterou lze v určitých časech také navštívit, ale také novou budovu. Přístupné je každý den studentské vězení na opačné straně budovy, kam se studenti zavírali za trest v 18. století. Nám menza univerzity poskytla útočiště před deštěm.

Než se vydáme na hrad, je nutné omrknout starý heidelberský most, který tak trochu připomíná Karlův most přes Vltavu. Jeho současná podoba byla dokončena v roce 1788, ale měl samozřejmě svého dřevěného předchůdce, který oba břehy spojil už v roce 1248. Současný most ušetřili nacisté, kteří vyhodili do povětří všechno okolí mosty. Brána se dvěma věžemi sloužila jako vstup do města, při našem pobytu však byla zahalena lešením. Most zdobí opice, jež je tam podle tradice již několik staletí. Pro turisty je nicméně nejzajímavější pohled z mostu na hrad i na město. Heidelberg v popředí s barevnými střechami domů a v pozadí se zelenými kopci přímo vybízí k zachycení na malířské plátno nebo alespoň čip fotoaparátu.

Hrad nebo spíš jeho horní část založil kolem roku 1174 hrabě Konrád von Staufen. Do třicetileté války byl Heidelberg jedním z nejhonosnějších ve Svaté říši Římské. V 17. století utrpěl značné rány po vojenském vpádu v konfliktu proti Francii. O století později hrad dorazily dva zásahy blesku a požár. Obnovy se hradu a pozdějšímu zámku dostalo v 19. století, kdy návštěvníky uchvátila jeho tajuplná minulost s romantickou duší.

Když se řekne vzhůru na hrad, tak tady to platí dvojnásob. Nahoru totiž vede 300 schodů, takže v parném létě se docela zapotíte. Nicméně ta dřina za to určitě stojí. Alternativou je lanovka za sedm eur, která vede až na kopec nad hradem, odkud je krásný výhled na město. [celá zpráva]

Po vyšlápnutí schodů vám ihned poskytne první pomoc občerstvení u brány nebo můžete pokračovat na nádvoří s pěkným výhledem jak na část hradu, tak na Heidelberg. Tuhle část si lze prohlédnout bez zaplacení vstupného. Pakliže chcete do nitra hradu, musíte zaplatit sedm eur. Prohlídka je bez průvodce, i když v některých časech asi lze jít také se skupinou. Po vstupu se ocitnete na nádvoří, jejíž některé části jsou veřejnosti uzavřené.

Prohlédnout si lze muzeum lékárnictví ve sklepeních. Mimo různé mastičky, léky, jsou k vidění přístroje na míchání léčiv, ale i zdravotnické pomůcky a podobně. Někoho spíš zaujme hradní restaurace. Ani ne tak pro nasycení žaludku, ale spíš proto, že v deset metrů vysokém sklepě najdete zřejmě největší sud na víno. Jeho počátky sahají do roku 1591, kdy se na hradě nacházel menší sud, který pojal přes 100 tisíc litrů, na konci 18. století pak povyrostl na 228 tisíc litrů vína. Údajně byl zkonstruován ze 130 dubových klád. Vede kolem něj vyhlídková plošina, takže si jej návštěvníci prohlédnou ze všech stran.

Hned vedle vstupu do restaurace vede průchod na terasu i vyhlídkovými altány. Milovníci výhledů žasnou nad dechberoucím pohledem z terasy. Heidelberg, řeka Neckar i protější keltský kopec jako na dlani. Opět nás napadá srovnání s výhledem na Prahu třeba z Letné.

Nejstarší částí hradu je podle dostupných údajů Ruprechtův dům postavený v gotickém slohu. Nejzachovalejší je palác Fridricha IV., který má barokní fasádu. Údajně si ho lze prohlédnout s průvodcem, což jsme ovšem nemohli ověřit. Na hradu lze obdivovat věže, ale i hradby a obranné zdi. Jedna ze zřícených věží údajně po vojsku Ludvíka XIV. Je k vidění na okružních terasách zvnějšku hradu. Po stejných terasách lze dojít až na východní stranu, odkud je bravurní výhled na hrad s městem. Ideální místo pro všechny fotografické nadšence. V přilehlém parku je jezírko se sochou otce řeky Rýn, kde žijí čolci a mloci.

Výlet můžete zakončit procházkou kolem řeky nebo v již zmíněné zoologické zahradě, která se nachází na levém břehu řeku blíž centru města. Vstupné stojí dospělého 11 eur (asi 260 korun), děti o polovinu méně. V zoo mají asi 2000 zvířat včetně goril nebo slonů.